Všechno jednou začíná a jednou skončí. A stejně jako jsem se v pátek 19.8 nemohla dočkat, až budu u moře...teď se vlastně taky nemůžu dočkat až ZASE budu u moře :D Ne nadarmo se říká, že nejvíc potřebuje na dovolenou ten, kdo se z ní právě vrátil.
V Itálii jsem byla několikrát, ale nikdy ne u moře. Spíše než Itálie, mě vždycky lákala více Djerba, Řecko, Kanáry... ale musím říct, že místo, kam jsme se vydali, mělo neskutečné kouzlo! Nejvíc osvobozující bylo asi to, že člověk nikde nenarazil na žádného Čecha. Alba Adriatica je totiž místo, o kterém se u nás moc neví, není turisticky profláklé a Italové si ho spíše nechávají sami pro sebe, aby měli kde trávit letní dny. Podle toho to taky vypadalo - nezničené a udržované prostředí, levné jídlo (kafe za euro? To je ještě levnější než u nás! Mražený jogurt za 2 Eura? Zmrzlina velká jak celý kyblík za 2,5?), nikdo neuměl anglicky :D a všichni byli velice přátelští.
 |
| Natěšená po cestě! |
Přes celé město vedla obrovsky dlouhá kolonáda. Po stranách byly restaurace, kluby, obchůdky a všude to žilo. Zatímco u nás jsme zvyklí vyrážet do ulic poměrně brzy, ulice Alby Adriatici byly po celý den téměř vylidněné. Život začínal až okolo půl 10, kdy se ulice začaly plnit, lidi se vydávali na večeře, na procházky a celé město neskutečně ožilo. Někdy až nepříjemně moc.
 |
| První den - ještě v roli albína |
Luk mi neustále opakoval, že má pocit, že není v Itálii, ale že se nachází někde v Miami, na Floridě....Hmmm, má pravdu...Všechny ty palmy a promenáda tomu nasvědčovaly :)
Po celé pláži byli černoši, kteří prodávali plavky, kabelky, boty a další věci. Kabelkám a botám jsem se zdárně vyhnula, ale plavky jsem si pořídila - s plameňákem. Možná někomu přijde hloupé, si kupovat oblečení/věci od černochů, ale na rovinu vám říkám, že kvalita je stejná, ne-li ještě lepší než v jakémkoliv klasickém obchodě s oblečením. Plavek tam bylo tolik, že jsem si jich vybrala hned několik, ale nakonec jsem odolala! (teď lituju)
Na Itálii se mi líbí ty romantické rozmanité uličky. Každý dům je jiný, ale přesto typický. Všude, kam se člověk podíval, byly květiny, které celou tu atmosféru ještě více podtrhávaly. (Po naši návštěvě tam už ale moc květin nezůstalo - to si tak sedíte na balkoně, s nachystaným obědem a vás přítel se někde ztratí...koukáte, kde by mohl být, až ho zahlédnete pod balkónem a vedle něj stojí pes "nojo, šel si pohladit zvířátko, jak typické"...pomyslíte si. Ale ono NE! přítel vám šel natrhat květiny, aby je pak mohl dát na stůl a oběd tak dostal tu správnou romantickou atmosféru!
Nemůžu si pomoct, ale vzhled všech těch restaurací, kaváren a klubů mě neskutečně uchvacoval. Všechno to bylo neskutečně útulné, vzdušné. Přesně dle mého gusta.
Většina fotek je focených večer. To byste nevěřili, jaká je to dovolenkování dřina. Člověk nic nestíhá :D a když už se konečně vypraví z baráku, slunce zapadne. Ale i tak ty fotky mají neskutečné kouzlo ♥
Během naši dovolené nás postihlo i zemětřesení. Místo, kde k té katastrofě došlo, bylo od nás vzdálené sice 70 km, ale i tak jsme to v noci pocítili. Nejprve jsme si mysleli, že sousedi maji divokou noc, pak nás napadlo, že nás vzbudila naše vrzající postel, ale po vykouknutí z balkonu, nám došlo, že se nejspíše něco děje...
Musím říct, že znovu bych to zažít nepotřebovala. Je to neskutečně zvláštní pocit. Ale hlavně, že jsme v pořádku :)
 |
| Nový náramek s panem psem |
Kdyby mi před rokem někdo řekl, že se mi splní sen a pojedu na dovolenou se svým přítelem, nejspíše bych se na něj podívala, jestli mu hráblo a upřímně bych se zasmála. To, že bych mohla jet k moři s někým jiným než s rodiči nebo kamarády, mi přišlo naprosto nereálné a až moc snové. Není přece možné, že by se někdy našel někdo, kdo by se mnou skutečně jel a neměl u toho hromadu hloupých komentářů..a ono se to splnilo! Zažila jsem první "dospěláckou" dovolenou, kterou jsem do té doby mohla ostatním leda tak závidět. První dovolenou, kde mě ve vodě netopil taťka, ale přítel, první dovolenou, kdy jsem dostala pusu mezi vlnama a přemýšlela nad tím, zda se dotyčné osobě budu líbit i se spáleným obličejem, bez makeupu a s loupajícím se nosem!
Poslední noc v ráji si zasloužila slavnostní večeři, která se ovšem neobešla bez komplikací :D Vzhledem k tomu, že mám pro vás tento outfit nafocený, přidávám pak k němu i příběh o poslední večeři :D
Dovolené all inclusive jsme se chtěli oba vyhnout. Přece jenom oba hrozně rádi jíme, ale o to hůř pak snášíme případná kila navíc, která neradi hubneme. Nicméně i tak jsme se cpali, jak byl den dlouhý.... Když ono nejde odolat pravému mraženému jogurtu, zmrzlinám s nutellou, croissantům a dalším italským pochoutkám. A co teprve ochutnávce pizzy, během které jsem se absolutně zamilovala do pizzy s rucolou a rajčaty?
Útěchou nám může být, že jsme každý den nachodili aspoň 15 tisíc kroků, protože zatímco někteří preferovali poklidné večery na pokoji, my jsme měli tendence chodil tam a zpátky a prohlížet si celé město!
Hrozně roztomilé bylo i to, když mi můj muž chystal ráno snídaně do postele a staral se o mě jako o princeznu... dámy, která z vám má takový luxus? :)
 |
| Taková menší pozornost na povlečení.. |
 |
| Pravá italská večeře |
Shrnutí na závěr? Nejlepších 10 dnů poslední hrozně dlouhé doby. Nejlepší dovolená vůbec a nejkrásnější zážitky! Kdyby to jenom trochu šlo, vrátila bych čas zpátky a vrátila se zpátky na pláž. I když jsem každý den "pilně studovala", všechno to učení bylo tak nějak snesitelné. Nevadilo mi. O to horší byl návrat do reality, kdy jsem si po příjezdu domů začala uvědomovat, co mě ještě všechno čeká!
Btw: kromě outfitových článků taky očekávejte NEW IN článek. Co by to bylo za dovolenou, kdybych si z ní neodvezla pár nových věciček, že jo. Navíc i moje narozeniny přispěly k nějakým těm novým přírůstkům do šatníku.