Krásné usněžené/usmrkané/uchrchlané úterý:) období chřipek a nedostatku kapesníků je tady. Huráá!
Dlouhou dobu jsem brala vztahy jako samozřejmost. Vždyť je úplně normální, že si s někým rozumíte, je vám s ním fajn, rádi s ním trávíte čas a máte stejné názory na život a na svět jako ten druhý. OMYL! Normální ani běžné to není. A já se o tom přesvědčila nejednou.
Pokud se v nějakých těch názorech na svět lišíte od svých kamarádů, konec světa to není. Je to námět na hodinové konverzace u sklenice vína a rozvíjení všech možných teorií, filozofií a názorů. Pokud máte odlišné názory než váš kolega v práci, je to sice začátek "období hádek" a projímadel v čaji/kávě, ale i to se nějak dá ustat. Můžete mít i odlišné názory od rodičů. Oni si pořád myslí, že vám radí to nejlepší možné řešení, že pro vás chtějí to nejlepší. Ale co je nejlepší? He? To si člověk musí zjistit sám. Rozbít si párkrát rypáček, přijít domu s brekem, možná i nějakým tím monoklem, válet se několik dnů v posteli v těžké depresi, mít zlomené srdce, pošlapané sebevědomí, nesmyslný účes, ve kterém se stydí vyjít ven, ale nemůže přece přiznat, že maminka měla pravdu! Každý si všechno musí vyzkoušet sám. Jinak to prostě nejde!
Jsem názoru, že rodiče se sice snaží, aby pro své děti udělali to nejlepší, a chtějí, aby se jejich dítě rozhodovalo na základě jejich názorů, protože oni jsou už životem zkušení, poučení, ví, co a jak. Jenže takto to nefunguje. Na všechno si člověk musí přijít sám.Člověk musí sám strčit prsty do zásuvky, aby dostal ránu a poučil se. Obrazně řečeno. Nikdo nám nemůže dát návod na to, jak žít a jak být šťastný, jaký mít názor na nějakou problematiku. Nikdo totiž není stejná povaha jako my, nikdo nemá naprosto totožné priority, sny ani přání. Každý jsme jiný.
Některé své názory jsem považovala za běžné - průměrné, se kterými souhlasí 99% lidí v mém věku. Omyl. Někdy jsem až s otevřenou pusou zírala na absolutné opaky mých názorů, které byly podloženy možná dobrými, ale pro mě nesmyslnými/nepochopitelnými argumenty. Jako příklad bych uvedla otázku rodičovství. Už nějaký ten rok zastávám názor, že dokud nebudu mít nějaké zázemí a dostatek prostředků, nebudu si pořizovat dítě. Doba je krutá. Nechci, aby mé dítě žilo v chudobě, abych mu musela vysvětlovat, proč ostatní děti mají všechno a ono nic. Rodiče, kteří si plánovaně pořídí dítě, aniž by sami měli co jíst, jak bydlet a žít, považuju za sobce. Na můj názor se snesla vlna kritiky mých přátel, kteří mi tvrdili, že vymlouvat se na kariéru, peníze a zázemí je čistý alibismus, že jsem sobec, co utíká od skutečné podstaty života, od problémů.
 |
| Svetr - Orsay, kalhoty - F&F, boty - Sinsay, tílko - New Yorker, kabelka - H&M |
Ono každá mince má dvě strany, a ať už to je tak, či tak, je důležité mít po svém boku člověka (a teď nemyslím rodiče, ani kamarády, ale partnera), který s vámi sdílí vaše názory. Který souhlasí, má stejný pohled na svět. Nemusíte se nutně shodovat ve všem, to snad ani nejde, ale je hrozně důležité, aby v tom vztahu nedocházelo k neustálým rozporům o úplných základech uvažování.
Dlouhou dobu jsem si myslela, že najít člověka s podobnými názory, je hračka, nicméně neustále se přesvědčuju, že to tak není. O to více jsem vděčná za to, že i přes nějaké ty přítĺežitostné mraky na jindy modré obloze, mám po svém boku člověka, se kterým se shoduju v 99,9% názorů na svět, život, práci, kariéru, rodinu... A až teď mi dochází, o jak neskutečně vzácný jev jde! A jaké mám štěstí. Poučená z předchozích vztahů si uvědomuju, jak jsou lidé a jejich myšlení, uvažování odlišní! A je obrovské štěstí, když můžete říct svůj názor, žít podle svoji životní strategie a ta osoba po vašem boku vás ani na chvíli neodsuzuje, protože to, co děláte, jak myslíte, ji přijde přirozené. Má to stejně.
Co je pravda, je relativní. Ale je třeba mít po svém boku člověka, který žije ve stejné pravdě, jako je ta vaše...
Fotky jsou trochu starší - ještě z konce října, kdy počasí bylo snesitelné a teploty daleko vyšší. V záloze mám ale tolik outfitů a článků, že to nestíhám přidávat! :D
Do Prahy jsem jela se svým "mužem" - dělat mu doprovod na jednu pracovní záležitost, a tak jsem potřebovala nějaký ležérní, ale přesto pohodlný a trošku elegantní outfit, ve kterém bych vydržela běhat celý den. Vzhledem k tomu, že celý den střídavě pršelo, byl nadlidský výkon najít chvilku, kdy si déšť dal přestávku a fotky cvaknout :D
Z fotek jsem ze začátku byla naprosto nadšená - dokud jsme si nevšimla, že mi z kabelky čouhá taštička na foťák..ehm..a ta dost kazí dojem. Ale co už. Nejsem top světová blogerka ani neudávám trendy, tak mi snad můj "bordel v tašce" odpustíte :D Původně jsem outfit nechtěla publikovat, ale to pozadí je naprosto TOP! :)
