Outfit 6.3 Don't tell me, how to live my life!

Víte, přemýšlela jsem - nad svým životem, nad blogem a nad tím, jak moc se můj život změnil od té doby, co tuto instantní krásu píšu. Hmm... změny zaznamenávám, ale spíše v tom ohledu, že pracuju na svém stylu oblíkání, na svém jídelníčku (díky Instáče jsem se naučila jíst ovoce a více zeleniny, omezit mekáče a naučit se vařit a péct :) a taky v tom, že se už nehroutím ze všeho lehce negativního, ale naučila jsem se mít ráda sama sebe a přestat řešit kraviny. Co se ale nezměnilo, je moje osoba jakožto celek, a tak si vlastně říkám, že nikdy nemůžu být ta správná česká blogerka, "ve které by někdo viděl svůj vzor". 

1) Nikdy nechci žít život z obrázku - ono je to velice hezké, když projíždíte stránky některých slečen, které jsou plné drahých kytic, každodenních zákusků, oslav narozenin a párty ve stylu významných cukrářských značek, drahých kabelek, hodinek a potravin z luxusních obchodů. Jenže já jsem úplně normální holka, a tento styl života mě udělat šťastnou nedokáže. Kabelka za pár stovek mě udělá stejně, ne-li více šťastnou, než taška za tisíce, která zrovna letí. Potraviny Mark & Spencer mi sice připadají strašně stylové (ach ty obaly), ale nejšťastnější jsem stejně v Tescu, Lidlu nebo v Bertíkovi, který mám za barákem (fotit vám rohlík z Tesca asi nebudu, že jo! A kupovat si vaničku malin jen kvůli štítku M&S (a fotce na IG) mi přijde šílené). I když nepopírám, že některé potraviny opravdu lepší jsou - ale říkám si, že nemusím zkoušet a mít všechno, že ano;) V tomto ohledu jsem poměrně skromná holka.

Klobouk - H&M, kraťasy - New Yorker, svetr - Lindex, náramek - C&A, kabelka - Sinsay,slip-on - Camaieu

2) Nedodržuju žádnou speciální stravu/dietu... jím všechno, pořád a ráda. Sacharidy jsou moji nejlepší kámoši, s tukama si tykám. Miluju saláty a pocit, že jsem odolala, a nesnědla celou Milku, ale s tímto žít věčně nedokážu. Není nad pořádný kuřecí řízek, kravské mléko a lepku plné těstoviny. Ostatní neodsuzuju, ale zároveň se nenechám do něčeho psychologicky tlačit:)

3) Nenosím tenisky na běhání k šatům... a vlastně k ničemu. Styly kombinuju hrozně ráda (viz tento outfit, který jsem pojala jako kombinaci více stylů), ale jak se říká "ocamcaď pocamcaď". Tenisky stále považuju za sportovní obuv, a když nesportuju ani nechodím po tůrách, příjdou mi zbytečný.

5) Nekývnu na každou spolupráci - blog beru jako koníček, snažím se na něm prezentovat svůj život a můj život není o spoluprácích, o tom, že potřebuju všechno dostávat a všemu dělat reklamu. Nedám se koupit. Souhlasím pouze s tím druhem spolupráce, který se přímo mé osoby týká a je mi blízký. Focení, móda dle mého vkusu, kosmetika, kterou mám ráda. O nic, co bych nebyla já, nemám zájem.

6) Nejsem závislá na běhání, fitku ani na cvičení. Dělám to, když mě to chytne (už mě to zase pustilo), ale že bych z toho byla odvařená a všem to doporučovala - to fakt ne :D Ať si každý dělá, co chce! Miluju společenský tanec, ale ten českou blogosférou moc nehýbe.

7) Piju alkohol a chodím na párty. #Noaco! Nevyšiluju z každé skleničky vína, kterou vypiju a nebrečím nad škodlivostí vodky. Kalorie jsou mi fuk, když se chci napít, tak se napiju. Když se chci opít, tak se opiju. Když chci do klubu, tak prostě jdu! Nestydím se za to! Nedělám to sice zas tak často, ale taky nesedím stále jenom doma, protože jsem prostě extrovert a potřebuju se "předvádět".

 

8) Netvrdím, že jsem nejšťastnější holka na světě, optimista, a ve všem vidím jen růžové poníky s duhovými vlásky (jak by řekla moje drahá TERI). Vím, že svět není růžový a vím, že jsem realista s opravdu silnými sklony k pesimismu. A i když asi často působím hodně vesele, a že mám všechno na párku, blbé nálady, sklony k depkám a nedostatečné sebevědomí jsou mi taky blízké a nestydím se za to.

9) Blog pro mě není všechno... miluju ho, miluju výzvy, psaní článků, focení. Ale stále to je pro mě jenom koníček, který ale nenechám zas tolik zasahovat do svého života. Prvotní je pro mě to, co žiju, blog je až věc druhá, ve které shrnu to, jak žiju. Nenechám blog, aby diktoval můj život:) Nechávám život diktovat můj blog.

Shrnuto, podtrženo. Jsem svá. Žiju si stále ten stejný život, miluju pořád to stejné a věci mě zas tak šťastnou nedělají, pokud nemají nějaký zvláštní původ (kytka od přítele, dárek od kamarádky..).  

Pravé štěstí naleznete v nějakém okamžiku či v člověku a ne v luxusu.Značky jsou mi ukradené zaprodávat se odmítám a občas mi přijde, že irituju až moc velké množství lidí svými názory! :D #Noaco. Stojím si za svým a vy byste měli taky! Není nic nudnějšího, než průměrnost a život, který žijete jen naoko - žijte okamžikem a tím, jací jste vy, a ne tím, jak by to vypadalo či jak by se to čtenářům co nejvíce líbilo:)

Btw: Článek nemá žádnou souvislost s tou zahraniční blogerkou, která se rozhodla ukázat pravdu o sociálních sítích!!  Článek jsem měla napsaný několik dní předem, jenom jsem jej uveřejnila až teď (špatné načasování). O dané blogerce vím pouze z doslechu. Nijak víc jsem ji nezkoumala :)))