Pokračování článkuŘeklo se týden - část I.
Den pátý
Rychlá zastávka doma – pro šaty na ples a vysavač. Já už na to dlabu. Z utírání prachu z jedné poličky se stal důkladný úklid celého bytu. Odhazuju zábrany, ztrácím nad sebou kontrolu... ne, že by tam měl bordel, ale úklid je jedna z mála věcí, co mě uklidňuje, a já jsem věčnej stresař..Přestávám řešit, jak moc jsem trapná - jemu jsem tím aspoň ušetřila na nějakou dobu práci...
Vracím se k němu – trochu mi pomuchlá náladu, když se mě zeptá, zda jdu s tím účesem, který mám právě na hlavě nebo zda se ještě budu česat. Si kákl? Snaží se to zachránit slovy, že i selky mají právo žít! Začínám přemýšlet, že pletený cop asi není to pravé ořechové a už chápu, proč se lidi rozcházejí po více jak roční známosti – začínají totiž být k sobě upřímní. Fuj! Zatímco loni můj cop vzbuzoval pomalu žádost o ruku, letos jsem za selku. Nakonec z něj padají další perly – třeba, že dlouhé šaty se mu nelíbí, a měla bych nosit kratší – prý pak vypadám na svůj věk a ne jak babička. Do háje, vždyť mi jedny sám vybral! Okay, chce být upřímný…a tak mu vmetu, že ten bílý flek na rameni obleku vypadá jako by si na něj kákl pták…(on to byl nejspíš deodorant, ale koho by zajímala pravda, že jo...posrááánek, posrááánek)…následně mu zkritizuju košili, a tak jedeme před plesem do nákupáku. Odcházíme na ples. V tombole vyhráváme vstupenku do sportovního centra – hmm, no dobře, tak prostě hodně jíme, no a co…
V ranních hodinách odpadávají zábrany a já se vrhnu na taneční parket bez bot a úžasně se spolu bavíme…skáčeme jak srny na pasece, když vtom mi někdo šlápne na kopejtko! Svíjím se v bolestech a prosím svou polovičku, aby mě odnesla v náručí. Prý by mě neunesl…hmm…uraženě pajdám ke stolu, sbírám zbytky prstů po podlaze, topím se ve vlastní krvi…když v tom kouknu na svou drahou polovičku – vesele si tančí jako by nic. Na otázku co jako dělá, proč mi aspoň nefouká na prstík, odpovídá, že stejně brzo umřu.. A začne tančit oslavné tance a předvádět scénky na styl "tak právě teď ti kopu jámu, teď tě zahrabávám, ještě pro jistotu tě poliju benzinem a škrtnu sirku..."..super práce.. Není nad to vědět, že máte krásný a fungující vztah.
Po návratu na taneční parket mi nakonec vší silou šlápne i na druhé kopejtko, což je známka toho, jít domů…doma pak poslouchám, že jsme tam ještě mohli chvilku trsat, ale já zas dělám vlny..jojo, kotě…tobě se to trsá, když máš obě nohy a já po dnešku ani jednu..
Po návratu na taneční parket mi nakonec vší silou šlápne i na druhé kopejtko, což je známka toho, jít domů…doma pak poslouchám, že jsme tam ještě mohli chvilku trsat, ale já zas dělám vlny..jojo, kotě…tobě se to trsá, když máš obě nohy a já po dnešku ani jednu..
Pocity? Upřímnost je zlo, ale i tak ho mám pořád ráda a on mě ještě víc – sundala jsem selka cop a oblíkla si krátké šaty.
Den šestý
Tentokrát vstávám do práce já – prý pojede se mnou a udělá si svoji práci. Prý přijede za mnou..... Trošku později..... Prý mě vyzvedne…jojo..
Odmoderuju si svoji čtyřhodinovku, celá nadšená z toho, že už všechno zvládám bez pomoci…a vydávám se zpátky domů…Míříme do Ikei a nenápadně si ověřuju, že pokud spolu jednou nááááhodou budeme bydlet, na nábytku, povlečení na peřiny i infantilních plyšácích se shodneme…obtěžkání věcma, které nepotřebujeme, ale byly ve slevě, mizíme domů. Kdybyste chtěli, v ikee mají ve výprodejích ubrousky se zfetovanou myší - a taky nálepky bobrů, kterýma polepíme veřejné záchodky v celém nákupáku - o tom, že mu polepím palubní desku v autě kreslenými komáry, už raději mluvit nebudu...a o tom, že pak celou cestu ječím "máš tu komára, zabij si ho" už vůbec ne....
Z kufru auta vytahuju vysavač a začínám mu luxovat pokoj. Cítím pocit štěstí. Úsměv od ucha k uchu a dobrej pocit z toho, jak jsem hrozně produktivní. A vlastně mám hroznou radost, že se jeho pokoj leskne jako psí kulky!Nutno podotknout, že zatímco já hodinu luxuju a uklízím, on leží v posteli, čučí na seriály a občas udělá takový ten zvuk jakože mám být více potichu! CHLAP! Ale já prožívám svoji euforii svysavačem! A vlastně mi už je úplně jedno, jestli mu moje počínání vadí nebo ne - však co! Já toleruju, že když přijede ke mně, rozhází mi mou krásně ustlanou a načechranou postel..a on musí tolerovat, že když já přijdu k němu, začnu uklízet. Říká se v dobrém i ve zlém - navíc jsme oba přešli do fáze "budeme k sobě upřímní, nebudeme se přetvařovat".
![]()
Z kufru auta vytahuju vysavač a začínám mu luxovat pokoj. Cítím pocit štěstí. Úsměv od ucha k uchu a dobrej pocit z toho, jak jsem hrozně produktivní. A vlastně mám hroznou radost, že se jeho pokoj leskne jako psí kulky!Nutno podotknout, že zatímco já hodinu luxuju a uklízím, on leží v posteli, čučí na seriály a občas udělá takový ten zvuk jakože mám být více potichu! CHLAP! Ale já prožívám svoji euforii svysavačem! A vlastně mi už je úplně jedno, jestli mu moje počínání vadí nebo ne - však co! Já toleruju, že když přijede ke mně, rozhází mi mou krásně ustlanou a načechranou postel..a on musí tolerovat, že když já přijdu k němu, začnu uklízet. Říká se v dobrém i ve zlém - navíc jsme oba přešli do fáze "budeme k sobě upřímní, nebudeme se přetvařovat".
Den sedmý
Vstávám a v hlavě mi naskakují všechny povinnosti světa. Dneska nás čeká den v práci a já pak hned pojedu zpátky za rodičovstvem – domů. Už od rána cítím, že i bolavá prdel je příjemnější než já. Náladu mi zlepší dotaz, zda si nechci nechat věci u něj, že se pro ně stavíme odpoledne – více společného času. Jupí! Sama jsem překvapená, že i po společném týdnu jsem z takové nabídky potěšená!
Mizíme do práce. Jsem nervozní, a tak zvořu, co můžu. On si toho okamžitě všimne a nezapomene mi to připomenout. Začíná tichá hádka – jeho pravdy se opravdu nikdo neprosil! Vyhazuju ho ze studia a o pár minut později už zase fňukám, ať se vrátí. Zlobit se na něj dokážu asi tak deset minut, on na mně osm - pak se totiž začne smát a říkat mi ty svoje nevydařené vtípky, nad kterýma pak oba brečíme smíchy!
Mizíme do práce. Jsem nervozní, a tak zvořu, co můžu. On si toho okamžitě všimne a nezapomene mi to připomenout. Začíná tichá hádka – jeho pravdy se opravdu nikdo neprosil! Vyhazuju ho ze studia a o pár minut později už zase fňukám, ať se vrátí. Zlobit se na něj dokážu asi tak deset minut, on na mně osm - pak se totiž začne smát a říkat mi ty svoje nevydařené vtípky, nad kterýma pak oba brečíme smíchy!
Nakonec mi položí otázku, zda nechci zůstat až do pondělního rána…Dělám, že si to musím rozmyslet a že jako ještě nevím, ale ve ve vteřině se mi hlavou promítá, jak si u něj vybaluju svůj už zabalený kufřík. Po práci jdeme nakoupit a lepíme se na sebe jak pubertální klíšťata. Láska láska. Po příchodu domů mi strká knihy do ruky se slovy, že se mám jít učit, že to je pro mě teď to nejpodstatnější. Opět jsem rozněžnělá jak pářicí se myš. A když mi kolem jedenácté večer začne stavět bunkr z lampiček, umírám nadšením, že je ke mně někdo tak pozorný!
![]()
Den osmý
Dnešním ránem skončilo naše týdenní spolubydlení a já přemýšlím, jak se jako vrátit do běžného života. Během odpoledního šlofíka nedokážu pochopit, jak se jako spí, když máte celou postel pro sebe...takže nakonec stejně neusnu, protože mě neškrábou ničí chlupaté nožiska.
Na večeři se šíleně přežeru a dochází mi, že to je proto, že tu není nikdo, kdo by mi hrabal do talíře a nenápadně uždiboval z moji porce. Nikdo si vedle mě nepouští otravné seriály ve chvíli, kdy se chci učit, a tak jediné, co slyším je řev mého prežraného žaludku...kopejtka mi můžou volně vykukovat z peřiny, protože nikdo z celého svého srdce netouží po tom, mě ulechtat k smrti.. Nikdo mi nesmrká do ucha a odpadky si na zem musím házet sama, aby mi to aspoň trošku připomínalo minulý týden. Už několik hodin jsem si nevyslechla přiblblej vtip o tom, ze vypadám jak velbloud nebo že mám zmuchlanej zadek (fakt děkuji světu, že přišel s pojmem "celulitida)..je to zvláštní! Trošku jsem očekávala, že se třeba z toho okna vyhodíte nebo že si po tom týdnu oddechneme – já si budu pobíhat po baráku s umaštěným hárem, žrát celý den polotovary a užívat si, že si nemusím holit nohy ani malovat obličej. A on, že si oddechne, že mu nebudu zasahovat do života a pobíhat s prachovkou i v 11 večer, ale nějak cítím, že se ani jedno nestalo…zatím nemám žádné důkazy o tom, že by tančil oslavné tanečky na téma„fúrie mi vypadla z baráku…šalala“…ale příště se jeho spolubydlící raději zeptám :)
![]()
A celkové dojmy? Bydlet s chlapem je prostě jiné - v mnoha ohledech. Člověka to v některých věcech omezuje (třeba když si nemůže oblíknout babiččiny bombarďáky s růžovým panterem nebo si z chlupů na noze dělat copánky, protože chlupy na noze jsou najednou něco, co neexistuje), ale zároveň jsem se přesvědčila, že s tímto chlapem to zas tak špatné není...Miluju svůj klid, nesnáším, když mě někdo omezuje, když si nemůžu dělat co chci, a když mě někdo organizuje - ale to on nedělá. Stejně jako si myslím, že to nedělám ani já jemu. A v tom je to kouzlo!
Na večeři se šíleně přežeru a dochází mi, že to je proto, že tu není nikdo, kdo by mi hrabal do talíře a nenápadně uždiboval z moji porce. Nikdo si vedle mě nepouští otravné seriály ve chvíli, kdy se chci učit, a tak jediné, co slyším je řev mého prežraného žaludku...kopejtka mi můžou volně vykukovat z peřiny, protože nikdo z celého svého srdce netouží po tom, mě ulechtat k smrti.. Nikdo mi nesmrká do ucha a odpadky si na zem musím házet sama, aby mi to aspoň trošku připomínalo minulý týden. Už několik hodin jsem si nevyslechla přiblblej vtip o tom, ze vypadám jak velbloud nebo že mám zmuchlanej zadek (fakt děkuji světu, že přišel s pojmem "celulitida)..je to zvláštní! Trošku jsem očekávala, že se třeba z toho okna vyhodíte nebo že si po tom týdnu oddechneme – já si budu pobíhat po baráku s umaštěným hárem, žrát celý den polotovary a užívat si, že si nemusím holit nohy ani malovat obličej. A on, že si oddechne, že mu nebudu zasahovat do života a pobíhat s prachovkou i v 11 večer, ale nějak cítím, že se ani jedno nestalo…zatím nemám žádné důkazy o tom, že by tančil oslavné tanečky na téma„fúrie mi vypadla z baráku…šalala“…ale příště se jeho spolubydlící raději zeptám :)
A celkové dojmy? Bydlet s chlapem je prostě jiné - v mnoha ohledech. Člověka to v některých věcech omezuje (třeba když si nemůže oblíknout babiččiny bombarďáky s růžovým panterem nebo si z chlupů na noze dělat copánky, protože chlupy na noze jsou najednou něco, co neexistuje), ale zároveň jsem se přesvědčila, že s tímto chlapem to zas tak špatné není...Miluju svůj klid, nesnáším, když mě někdo omezuje, když si nemůžu dělat co chci, a když mě někdo organizuje - ale to on nedělá. Stejně jako si myslím, že to nedělám ani já jemu. A v tom je to kouzlo!