Vraťte mi moje léto!

Dneska mám pro vás outfit. Obleček a fotky z mého zářijového výletu do Itálie. Itálie. Moře. Och. 

Přiznám se, že než jsem vůbec byla schopná napsat tento článek, tak jsem jen tak seděla, čuměla a snažila se vyhnat tu blbou slzu z oka, která měla symbolizovat stesk po létě. (neee, já nebrečím, to je alergie)

Nejsem nějaký letní nadšenec. Nechodím každý týden na koupák, plavky nosím jen je-li to nezbytně nutné, neškvařím se 90% času na slunku a v létě taky hodně často nadávám, že se cítím jako kuře na grilu. Nošení kraťasů je stres a nejlepší teploty jsou pro mě okolo 23°C, kdy je to na tílko a kalhoty, popř. cardigan. Ale mám ráda tu představu pěkných dnů, nocí a možnosti cestovat, procházkovat, zdržovat se venku...

Jenže každoročně u sebe pozoruju nějaký syndrom zářijoříjnové deprese, kdy začátkem září na mě padne stesk po létě a s každým uklizením jednoho letního kousku oblečení, mi klesne i nálada. A když taťka začne vypouštět bazén, bulím s kyblíkem zmrzliny jak průměrná ženská u romantické komedie, kde hlavní hrdina běží za hlavní hrdinkou na letiště a prosí ji, aby zůstala. A to třeba za celé léto vlezu do toho bazénu jen 3x. Někdo podzim vyloženě miluje. Barevné listí, romantické procházky, svařák... no ano. Ale při tom bych potřebovala s sebou nosit v kabelce nějaký přímotop a mít vyhřívané kalhoty :D

Se začátkem podzimu na mě každoročně padne určitá depka na téma "všechno končí, už bude jenom hnusně, už bude jenom zima, začíná půlrok beznaděje a všechno jde do kytek...co do kytek..ty už taky nebudou.."Nějak nechápu, proč to tak mám, ale mám to tak. Nálady se mi pravidelně střídají, ale těžko někomu vysvětlíte, že jste protivní jak stádo prdelí jen proto, že je venku 12°C a vy byste chtěli mít možnosti jít ven jenom v sandálkách a šatech. 

Podzim jak podzim, ale jakmile z nebe začne padat ten hustý bílý průjem a já jsem nucena se začít oblíkat teple, nosit doma dlouhé kalhoty a pojídání zmrzky už přestává mít smysl, měním se v protivné monstrum, se kterým byste určitě nechtěli mít dvojdomek :D Takže jestli si teď moje drahá polovička třeba myslela, že jsou výkyvy mých nálad k zešílení, moc nechci vědět, jak nadšenej bude za chvíli :D To snad aby se naučil nějaké to vymítání ďábla, jinak bude za chvilku posedlej i on :)