Kačátko nebo labuť?

Určitě všichni známe tu pohádku o ošklivém káčátku. Bylo jedno kachně, kterému se všichni smáli...bylo jiné, ošklivé. A pak, jak čas plynul, se ze dne na den stalo krásnou labutí....

A tak se někdy cítím. Jako to káčátko. Věřte, že teď mě možná vnímáte jako naprostého cvoka do kosmetiky a do oblečení, který miluje upravený zevnějšek, ale kdybych vám ukázala fotku 10let starou, určitě byste dost zírali. I já dost zírám, a tak nějak se za sebe stydím. Jsou děti, které jsou pěkné. Jsou pěkné když se narodí, když rostou, když dospívají, a pak když jsou dospělé. A pak jsou ti, kteří jsou prostě "voškliví", o vztah by nezakopli, vždycky jsou těmi, vedle kterých je jejich kamarádka královna krásy a u chlapů zákonitě končí v kategorii "kámoška". Jenže s věkem se to tak nějak mění. Čím více ta kačátka stárnou, tím se z nich stávají mnohdy labutě. Nechci tady nikoho kategorizovat, ale tak nějak jsem ve svém okolí postřehla, že my, co jsme nikdy nemohly soutěžit o královnu ročníku, jsme si odnesly jakýsi komplex z dětství. Začaly jsme se o sebe víc starat, více se soustředíme i na to, co si oblékáme a i když máme třeba dlouholetý vztah, nikdy jsme nedopustily, abychom se staly těmi maminami v teplácích, mastných vlasech a s ne zrovna okrasným záhonem na nohách...a vlastně po celém těle. 

Vím, že krása je jen povrchní záležitost a není nejdůležitější - ale přiznejme si, je důležitá. Každý je povrchní. Chtě nechtě. Každému se líbí něco jiného a partnera si hledáme nejenom podle toho, jak nám "voní", ale i podle toho, jak se nám líbí. Když se nám někdo pozdává, neocháme před kámoškami nad tím "jak má dotyčný nádhernou klenbu na nohách" nebo "rovně zastřižené nehty". 

Myslím si, že každá slečna/žena je labuť, ale musí tu labuť v sobě probudit. Neříkám, že se nutně musíme všechny líčit, dělat si rudé rty, barvit si vlasy či nosit módní trendy. To vůbec. Jen jsem názoru, že každá žena by o sebe měla pečovat, starat se o to, jak vypadá a měla by se chtít líbit. Protože povrchní krása je bohužel tahounem dnešní společnosti. Pokud někdo pracuje s lidmi, měl by nějak vypadat, pokud  si dívka chce najít muže, neměla by na sebe kašlat, pokud už někoho máte a necháte si narůst knír, vydávate typicky chlapské zvuky a nosíte spoďáry po babičce, je tady bohužel jistá pravděpodobnost, že jednoho dne se muž podívá po jiné. Po ženě. Nemusí to tak být vždycky. To ne. Ale my ženy jsme zrozeny k tomu, abychom byly ty krásné labutě po boku labuťáků....:) A muži nás tak ve většině případů berou.