Dneska poněkud netypicky, ale přesto lajfstajlově. Občas přemýšlím, jak je možné, že lidi spolu vydrží třeba takových 6, 10 nebo i třeba 30 let. Jak je možné mít někoho rád po tak dlouhou dobu. Dřív mi přišlo naprosté sci-fi mít vztah delší dobu než rok. Pak je třeba změna. Ani boty nenosíme rok v kuse. Střídáme je. Dřív mě závazky děsily, měla jsem ráda svůj klid a to, že můžu sdílet ironicky humorné statusy o životě se zmrzlinou, romantickou komedii a balíčkem kapesníků.
![]()
Prvního listopadu jsme s Lukem oslavili 2 společné roky a já za ty 2 roky neviděla skoro žádnou romantickou komedii – teda kromě Bridget Jones. Ale žádnou jsem neobrečela stylem „já chci taky takové cukrovkářské období“. Přiznám se, že nemám vztah, u kterého by za mnou Luk utíkal na letiště, proběhl by letištní kontrolou a vlezl by do letadla se slovy, že chce, abych zůstala. Ani jsem nikdy za nim neběžela v kalhotkách po ulici, abych mu řekla, že ho mám ráda. Stejně jako jsem ho nikdy nepřistihla, jak někde kráčí s cizí ženou. Toto se nestává. I když jsem kdysi, dřív, trpěla takovými těmi zamilovanými stavy a dělala hrozné blbosti – jako například jsem jezdila na druhou stranu města do Lidlu, abych mohla projít kolem domu mého idola, stát na zastávce, nechat si ujet dvě tramvaje a čekat, jestli ho náhodou NÁÁÁÁÁHODOU nepotkám, jak přichází z práce…a udělat takové to „jééé, čaaaau, co ty tady děláš? Jo..aha, bydlíš..já zapomněla…úplně mi z hlavy vypadlo, jak si mě kdysi, když si měl o mě ještě zájem, doprovázel na zastávku a dával mi přesně na tomto míste pusu…ups“….taky jsem jezdila na nákup do Tesca v části Ostravy, kde bydlel můj ex, abych mu mohla říct (kdybych ho NÁÁÁHODOU potkala), že se mám skvěle, jsem šťastná…kupodivu jsem ho nikdy nepotkala..zato moje mamka ho potkávala velmi často a nikdy nezapomněla říct úplný opak toho, co bych mu chtěla říct já :D
Taky jsem se občas dávala do vztahu s kamarády, abych v někom vzbudila žárlivost…fotky na instagramu na téma „jdeme na párty a je to nejlepší párty ever“ měly symbolizovat, že by bylo vhodné, aby naši idolové zvedli prdele od počítače, a šli pařit za námi….nikdy nepřišli, že jo. A tak jsme se zlomeným srdíčkem seděly u panáka rumu a hrály si na to, že je to mejdan století. Někdy jsme dokonce ani na ten mejdan nedošly. Pamatuju si, že jsme se s Ufonkem mnohdy nalíčily, vyfotily, a natolik nás to zmohlo, že jsme si raději vzaly čokoládu a koukaly na horor. …teď se možná smějete…ale položte si otázku...kdo z vás to nikdy nedělal? Která slečna ze sebe nedělala něco jiného, než je, jen aby na sebe upoutala pozornost?
Pamatuju si, že i s Lukem to bylo dost podobný. Na FB jsem vysedávala hodiny – kdyby náááááááhodou napsal. Když se někde objevil na fotce s nějakou fuchtlí, hned jsem začala zkoumat hashtagy, jestli tam není něco jako #love. A když jsem to #love objevila, přidávala jsem fotky na téma, jak mám boží život i bez něj. A že je mi vlastně úplně šumák. Chvíli jsme kolem sebe chodili jako kolem horké kaše, já si malovala, jak by vypadalo moje jméno vedle jeho příjmení, a taky jsem si v hlavě vymýšlela popisky k našim společným fotkám, které bychom spolu mohli mít, kdybychom spolu byli. Nakonec ani nevím jak (ale byla to dřina), byl můj. A jenom můj. Na ty popisky k fotkám jsem logicky zapomněla…ale když si mě přidal na FB do vztahu, měla jsem druhé vánoce. Konečně kluk, který nebyl posraný z toho si mě přidat do vztahu, kterého to napadlo samotného, se kterým jsem tak dlouho, že už máme být na FB ve vztahu…a konečně někdo opravdový (ony i ty rozchody jsou pak těžší, když máte doklad o tom, že máte vztah, že jo. Chlap se vám ze dne na den nepřestane ozývat, protože na něj neustále vyskakuje vaše fotka jako bubák ve skříni. Vy, kteří jste už dlouhodobě zadaní, asi kroutíte hlavou. Moje „problémky“ nechápete.
Možná jste to vůbec nezažili anebo jste na to už možná zapomněli. Ale já si to pamatuju moc dobře. Prožívaly jsme to všechny. A prožíváme to i dnes. A to nám nemusí být 15, 18, ani 20. Klidně i 26. Toto se nikdy tak úplně nezmění.
Od toho zázračného dne, kdy vznikl náš vztah na FB, uběhly dva roky. A jak bych možná ještě donedávna kroutila hlavou, jak je možné, že spolu lidi vydrží více jak měsíc, dneska to celkem chápu. Váš chlap musí být váš kámoš. Pak jde všechno. Musí to být ten kámoš, kterého jste měly na střední. Kterej dělal hrozný kraviny, házel po lidech rajčata, maloval kosočtverce na papír a holkám koukal pod sukni. Zároveň to musí být i ten kámoš, kterého jste měly na vysoké – moudrý kluk, co umí chlastat, je s ním sranda a chodíte spolu na nákup čínských polívek, stejně jako řešíte politické diskuze. A v neposlední řadě to musí být i dospělý člověk, který je pracovitý, ví, co od života chce, ví, kolik stojí chleba, rajčata i kafe, pozve vás na večeři a koupí kytici růží. Ale zároveň vleze sousedům na zahradu a pár kytek uškubne. A stejně jako vytře podlahu, tak vezme šlehačku ve spreji a začne vám ji stříkat do vlasů….a u toho má takový ten rošťácký výraz pětiletého kluka, co objevil ameriku. A vy buď můžete nadávat, že si musíte znovu umejt vlasy nebo se tomu zasmějete a oplatíte mu to. A pak ležíte pět minut na zemi a oba umíráte na záchvaty smíchu a říkáte si, že si připadáte, jako by vám bylo 10…ale vám je 26..a zrovna jste se vrátili z rodinného nákupu, během kterého jste nakoupili spoustu dospěláckých věcí. Třeba drátěnky. A maso. A pak třeba jdete po ulici, máte sukni, jste dáma..a ten kluk se k vám přiblíží a sukni vám stáhne. Na chodníku u čtyřproudovky..a vy tam stojíte v silonkách s holou prdelí…a troubí na vás auta…a vy nevíte, jestli se dřív smát, nadávat nebo se oblíct. A tak se smějete. Je to ten stejný kluk, co vás jde po setmění vyzvednout z akce, aby vás nikdo nepřepadl. A čeká 40 minut na mrazu, až se dobavíte a přijdete za ním.
Neznám recept na dokonalý vztah. Ten nezná nikdo. Buď si jsou lidi souzení, nebo ne. Buď chtějí spolu být, nebo to vzdají. Taky jsem to chtěla mnohokrát vzdát, ale já se nevzdávám. Nikdy. To není můj styl….i když touha je obrovská… Nevím, jak má vztah dokonale fungovat, ale tak nějak jsem vycítila, že nejlepší recept na to, jak si udržet zdravý vztah, co vás naplňuje, je, mít toho druhého jako nejlepšího kámoše, oporu, milence a zároveň takové to dětské pobavení na úrovni humoru pro mateřskou školku.