Zpátky na startovní čáře...

Nesnáším stereotyp, ale bojím se změn. 

Miluju dobrodružství, ale potřebuji jistoty.

A ty nemám.

Pro nikoho. Co je dneska, nemusí být zítra a nic s tím neuděláme. Není to žádný smutné fňukání, je to fakt - negativní, ale zároveň i hrozně pozitivní. Budoucnost je plná otazníků, změn a nových začátků. Hlavně se jich ale nebát...

30. dubna to byl přesně rok ode dne, kdy jsem si zabalila pár nožů, prkýnko na maso, nějaké ty příbory, vysavač, sadu skleniček na víno a udělala jsem krok 400 km dlouhý. Krok do neznáma. Opustila jsem svou komfortní zónu a naučila se fungovat tak nějak sama za sebe. Nevěděla jsem, jaké to bude, až poprvé sama nastoupím do metra, až budu bydlet s přítelem, až si budu vydělávat. Nevěděla jsem nic, ale měla jsem něco, co mě táhlo - zvědavost a touhu do toho skočit po hlavě.

A nelituju. Všechny ty změny byly vzrušující, jiné a ve finále dobré, i když jsem si v průběhu říkala, do čeho jsem se to zase pustila. Ze začátku jsem se hnala kupředu a všechno do sebe zapadalo a bylo to fajn. Každý den byl pro mě nový a plný očekávání...Někdy přišlo vyčerpání a zoufalá chuť se zastavit. Ale pak bych přece vypadla z tempa a to nešlo.

Ale pak přišel podzim. Mnohé se změnilo. Nejenom věci týkající se mě, ale tak nějak všeobecně. Facka za fackou, rána za ránou. A já zastavila. Ztratila jsem tempo a zůstala stát. Najednou můj život nebyl běh v natrénovaném tempu. Najednou jsem zůstala stát na místě a nikam se nedokázala pohnout. Nejprve to nešlo, pak jsem se začala bát. Pokládat si otázky "Co když...?"...

Od té doby jsem se nikam pořádně neposunula, přešlapuju na místě a čekám. Na tu správnou chvíli....

A já věřím, že brzo přijde. Že si zase stoupnu na pomyslnou startovní čáru a tentokrát vyběhnu...vstříc novým začátkům, novým příběhům, novým úspěchům a neúspěchům. Že zase překročím pomyslnou komfortní zónu a dám té Krásné nejistotě šanci....

Stejně jako jsem zase dala šanci sukním. Překročila svůj kalhotový stereotyp a dala šanci tomu být zase holčičí. Protože od podzimu jsem se skrývala. A to ve všech ohledech.