Kouzlo argumentace

Jsou věci, na které mám názor, a pak taky takové, o kterých moc nevím, a tak se příliš nepouštím do diskuzí. Nicméně ať už jde o cokoliv, vždycky ráda vyslechnu názory ostatních, sdělím ten svůj a ráda ho i obhájím, popř. se zamyslím nad protiargumenty a přehodnotím stanovisko.

Toto mi příjde jako naprostý základ komunikace mezi lidmi. Poslouchat. Diskutovat. Přemýšlet.

V poslední době ale začínám mít pocit, že mít vlastní názor, je špatné. Velmi často se setkávám s radikálními názory, kdy si jejich autor za nimi tolik stojí, že absolutně popírá možnost, že by mince mohla mít dvě strany. A když na tu druhou stranu upozorníte, spustí se na vás vlna kritiky, útoků - a o to hůř - soukromých útoků na věci, které s daným tématem vůbec nesouvisí. Lidé na sociálních sítích nelení, začnou vás lustrovat a z nevinného projevení názoru pod článkem se rázem stane udávání, rýpání a zesměšňování. Stačí napsat jedinou větu, která není útočná a rázem se do vás lidi opřou stylem "zajimalo by mě, co by ti na to řekl vyučující/rodič/co by řekl zaměstnavatel...asi mu tento tvůj názor přepošleme. ať vidí...)

V dnešní době je skoro vyloučeno, aby člověk měl odlišný názor na politiku, na ekologii, na náboženství, na módu...

Stačí, abyste někde řekli, že vás zajímá islám, hodně o něm čtete, zajímáte se a viděli jste spoustu dokumentů, láká vás navštívit Afghánistán, Pákistán, Bosnu, Iran... zároveň ale máte zdravý rozum a nic takového zažít nechcete. Víte, že zfanatizovaná forma Islámu je nebezpečná. Nicméně s tímto přiznáním jste v dnešní době vítač, terorista a blázen. Co na tom, že jste zatvrzelý ateista, víra vám blízká není, ale zároveň vám náboženství připadá fascinující. A co teprve, pokud přiznáte, že vám nevadí cizinci, rádi s nimi prohodíte pár vět a při pohledu na černocha, nepropadáte panice. To je v dnešní době špatně. Bavit se s Indem automaticky znamená, že se stanete obětí sňatkového podvodníka a že vás někde ukamenujou. Možná jste tuto kauzu viděli u Mii, kdy sdílela, že se seznámila s hrozně zajímavým člověkem a když přidala společnou fotku, spustila se vlna rasistických a xenofobních poznámek na její osobu.

A něco podobného je i v případě ekologie. Instagramová ekologie hýbe světem. Všichni jsou najednou neskutečně pečliví při třídění odpadu, nikdy by si nevzali v obchodě sáček a pokud nemáš vlastní tašku na nákup, neměl bys vůbec do obchodu chodit. Odličovací tampony zabíjejí velryby a kdo si v automatu na kafe vezme papírový kelímek, je vrah. Vrah lesů. Neříkám, že bychom neměli být šetrní k přírodě, ale všeho s mírou. Pro někoho jsou látkové odličovací tampóny ráj na zemi, pro mě je to nepraktická, nešetrná a nehygienická věc. Sama mám odličovací rukavici a jako buďme upřímní - prát ji 3x týdně v pračce, aby byla skutečně čistá, a já si tak do obličeje nezanesla nějaký bordel, moc praktické není. A ekologické už vůbec ne. Ale nahlas to říct nemůžu.

Stejně jako před někým nemůžu říct, že jsem si koupila chleba Penam, mléko Kunín. Protože podporuju Babiše. A co na tom, že si o něm myslím svoje. Vždyť jsem si koupila "jeho" chleba! To je důkaz proti mně. Stejně jako jinde nemůžu říct, že souhlasím s velkou spoustou názorů Kalouska - protože Kalousek přece může za všechno. Za naše po*rané životy!

Říct svůj názor člověk může pouze tehdy, pokud souhlasí s tím, co je "správné", co někdo stanoví jako správné.Říct před veganem, že vegan nejsi, stejně jako říct na vesnici, že nejíš maso, znamená diskuzní přestřelku.

Stejně jako nemůžeš říct názor na to, co si myslíš o blogerkách, které žijou jenom z reklam a spoluprací - protože jim přece závidíš, že jo. Protože jsi nicka, co nikoho nezajímá a hrozně moc chceš žít ten instagramový život, kdy se celé dny jenom fotíš.