Jak vlastně vznikají fobie?

Fobie.

Zamýšleli jste se někdy někdo nad tím, jak vlastně vznikají fobie? Všechny ty hrůzy a strachy, které jsou pro jednoho z nás hororové a s někým jiným to naopak nedělá vůbec nic? Trpíte nějakou? Popř. jsou nějaké věci, jevy nebo situace, ze kterých se vám dělá psychicky i fyzicky nevolno a lapáte po dechu? A víte vůbec, proč tomu tak je?

Už od dětství trpím děsivou fobii z hadů. I obyčejný obrázek ve mně budí hrůzu, do pavilonu plazů chodím s žaludkem na vodě, když omylem rozkliknu nějaký odkaz, musí přijít přítel/mamka nebo kolega v práci, kteří ten odkaz vypnou. Haha.  Představa, že jdu po ulici a nějakého svíjícího se hada potkám....ehm. Raději si to ani představovat nebudu.

Jednou za čas se mi o nich zdá a to pak už znovu neusnu. Tyhle sny nesnáším a někdy po probuzení mám příšernou chuť se rozbrečet. Hystericky. Bezmocně. Zoufale.

Vůbec netuším, čím je to způsobeno, co mě na tomto stvoření tolik děsí a proč propadám panice pokaždé, když ve Zverimexu procházím kolem terária. Naopak je velice zvláštní, že třeba takové ještěrky, chameleoni, agamy...etc se mnou nedělají vůbec nic. Přijdou mi roztomilé a nejraději bych si i nějakého toho žrouta hmyzu pořídila domů.

S hady spojenou mám i další fobii - trypofobii, což je strach z malých dírek, ze shluku stejných tvarů. Na první pohled to zní hrozně směšně, ale schválně - vygooglete si obrázky a dejte vědět, jestli se vám udělalo nevolno anebo tento strach vůbec nechápete. Tato fobie mi připomíná hadí kůži, takže husina je zřejmě na místě. 

Přiznám se, že mi nedělají dobře ani schody, kterými jde vidět dolů, nemusím výšky, sklepy a po žebříku na půdu prostě nevylezu (protože spadnu, že jo...a to je výška, že jo... 2 metry jsou přece sakra výška :D). Asi posledním a pro všechny lidi asi nejméně pochopitelnou fobii, je moje tokofobie - strach z porodů. Když budeme ignorovat fakt, že k dětem nemám vůbec žádný vztah, tak stejně tady bude panická hrůza z porodu. Že otěhotním. A bude pozdě na to, abych se jakkoliv mohla rozhodnout. Že přijdu o své právo volby v jakémkoliv ohledu. Že nebude cesty zpět. Že se svobodně nerozhodnu co chci a co ne. Je zajímavé, že zatímco pro někoho je to požehnání, pro mě je to naprosto zavazující a stresující. 

Na druhou stranu miluju myši, netopýry i veškeré hlodavce. Nevadí mi pavouci ani stísněný prostor. Nebojím se smrti ani tmy. Nemám strach z temných uliček - vůbec si totiž nepřipouštím, že by se něco mohlo stát. Nevadí mi psi ani můry či motýli... Ráda létám, jezdím autem a nevadí mi otevřené prostory... A taky nestresuju z představy, že mě třeba může sežrat žralok na dovolené u moře. Nebo zabít terorista :D