Žít sám

...Žít sám. Bydlet sám.

Upřímně - koho někdy nenapadlo, jaké to asi je, když žije sám.Žádní spolubydlící, rodiče, přítel. Prostě nikdo. Jak vyjdete z bytu, tak se do něj taky vracíte. Všechno je přesně na tom místě, kde to bylo ráno. Můžete si chodit celý den v pyžamu a s pleťovou maskou a nemusíte brát na nikoho ohled, když si naplno pustíte nějakej hrozně romantickej doják, u kterého žerete kila čokolády, a čipsů, které vám občas upadnou do bílého kožichu na gauči. A ze zubu vám klidně může viset kus špenátu, vždyť to nevadí. Vy sami sebe milovat nepřestanete :D . Ani ty vlasy nemusí být ve slušivém ohonu, když sedíte na gauči sami a z drdolu vám trčí jeden pramen. Jak to nosil Glum :)

Já nikdy sama nežila. Na výšce to byli kámoši, potom zase rodiče a nakonec přítel. Občas jsem možná zůstala na víkend sama, ale to se nepočítá.

Za celých svých 27 let, jsem vlastně nikdy nezůstala nějaký delší časový úsek "home alone", což si vlastně teď zpětně říkám, že je to hrozně divný. A nedospělý.

...Teda až do minulého týdne, kdy rodičovstvo odlítlo na Kanáry a přítel byl na dovolené u rodiny. Týden jsem tedy vegetila úplně sama - chodila si spát v kolik jsem chtěla, večeřela to, co jsem chtěla já (ahoj párky, pečené batáty a jogurty 3x denně), spala jsem ve vytahaném tričku a nohy si prostě neholila. Nenene. Odličovala jsem se už po příchodu z práce, protože jsem věděla, že byt už neopustím, protože prostě lenost. A když jsem si chtěla nalít víno, tak jsem si přeležela ruku, abych ji necítila, protože nalívat si sám, znamená, že je člověk alkoholik. Ale když tu ruku necítíte, je to jako byste ji neměli. Logicky. Zkrátka jsem dělala to, co dělají všichni, když jsou sami (ten koncert, kdy jsem békala do štětce, protože na očku zrovna hráli We found love od Rihanny mi jistě sousedi odpustí, stejně jako pokus o cvičení, kdy jsem spadla na zem jak pytel jablek na štrúdl). Neřešila jsem, že mám nádobí na kuchyňské lince...ani jestli to prádlo na sušáku je suché. Najednou pro mě neexistoval žádný řád a bylo to super! 

Ne, že bych v běžném životě dodržovala nějaký harmonogram a někdo mi něco zakazoval - to ne. Ale při soužití s někým jiným, mám neustálej pocit, že nesmím nikoho obtěžovat - a být co nejvíce vzorná. Ať už jde o návštěvu o rodičů, kde se snažím nedělat nepořádek a naopak jim co nejvíce pomáhat, tak při soužití s přítelem, kdy nechci, abychom společně žili v chlívku. Najednou jsem ale bořila svá vlastní pravidla a cítila se hrozně kůl :D

Neříkám, že bych chtěla žít sama napořád, ale jednou za čas taková dovolená nikomu neuškodí. Bez ohledu na to, jak funkční a suprové vztahy s ostatními má :)