Outfit 7.0 Baby, it's still cold outside!

Tak jak jste si užili víkend?:) Já po delší době konečně zase hejbla kostrou a na oba víkendové dny jsem si naservírovala pořádné procházky. Venku je konečně zase teplo, což se ale rozhodně nedalo říct o dni, kdy byly pořízeny tyto fotky. Sice když jsem opouštěla barák, bylo okolo 8 stupňů, ale během pár hodin teplota šíleně klesla a jenom co jsme dofotily, zasypal nás sníh. #MrzneMiZadek

Rázem jsem hrozně zalitovala, že jsem si na sebe oblékla svoji novou (ale ne teplou) sukni z Reservedu a zimní kabát nechala doma, protože ten podzimní přece stačí, no ne? A už vůbec nemluvím o tom, že svetr zůstal viset ve skříni a rukavice v šuplíku. Jinak se taky musím pochlubit novýma kozačkama - Tamaris, které ze začátku vypadaly naprosto úžasně, božsky a pohodlně, ale poté, co jsem po pár hodinách chůze začala uvažovat o amputaci noh, abych nemusela tolik trpět, jsem si rázem uvědomila, že zas tak skvělé nejsou. Navíc padají :( 

Kabát + kabelka - H&M, kozačky - Tamaris, sukně - Reserved, tričko - Lindex, šála - Calliope

Minulý týden mi začaly lekce latinskoamerických tanců pro pokročilé. Ačkoliv jsem tak nějak předpokládala, že budu i nadále chodit tančit se svým tanečním parťákem Nojmym, na poslední chvíli se všechno změnilo, lekce pro páry nám neotevřely, a tak jsem se narychlo přehlásila na sólo tanec. Je to zvláštní, když si zvyknete na svého tanečního parťáka, jeho styl tance, a skutečnost, že jakmile se jeden z vás ztratí, druhý ho navede..... A najednou jste v tom sami. Žádná pomocná ruka, nikdo, s kým můžete hrát vášeň u rumby, hravost u Jive či dynamičnost v chache. Všechno je jenom na vás.

Lehce nejistá, ale zároveň neskutečně se těšící na to, že konečně zase můžu začít hýbat zadkem přesně tak, jak mě to baví nejvíc, jsem zamířila na první lekci. Navyklá ze začátečnických (a všech středoškolských - a že jsem jich obešla dost) tanečních, jsem si tam nacupitala lehce namalovaná, učesaná (čti bez palmičky na hlavě), ve slušňácké sukýnce (čti normální sukni, která ale v porovnání s ostatními normální nebyla), tílku a na podpatkách (tanečních botách zakoupených pro pokračující lekce). Zkrátka a dobře jsem se oblékla tak, jako tomu bývalo doposud. JENŽE OUHA! Jenom, co jsem vešla do šatny, mi najednou došlo, jak šíleně moc jsem to nevychytala. Mezi spoustou dospělých ženských (neříkám, že starých, ale mému věku se tam nepřibližoval nikdo) nebyla žádná, který by snad vypadala aspoň trošku jako já. Žádné slušňácké sukně, žádné tílečka a už vůbec ne podpatky. Ehm…s infarktovým bušením srdce jsem rázem zalitovala, že jsem si místo elegantní kabelky, nevzala raději tašku do fitka a ručník. Stát se mi to před pár lety, okamžitě beru nohy na ramena, podpatky do kapsy, a šokovaně utíkám do nejbližší kavárny na extra šlehačkový větrník na uklidnění. Jenže tentokrát jsem si řekla, že to musím překousnout!!

Poté, co jsem si sundala slušňácký kabát a slušňácké kozačky, jsem zamířila do tanečního sálu, a tak nějak naivně doufala, že se tam najde aspoň jeden exot, který je na tom stejně jako já. Nenašel. I taneční učitel vyměnil společenské kalhoty za šusťáky a všichni do jednoho měli na nohách tenisky. Stav totálního zahanbení střídaly absurdní záchvaty smíchu. A tak jsem rázem už nebyla jenom největší princeznička, ale zároveň i největší podivín pod sluncem. Jen tak asi nezapomenu na ty okamžiky, kdy jsme dělali choreografie, u kterých v párových tancích klapaly podpatky, ale teď najednou bylo ticho. Jenom občas se ozval nějaký ten klapot mých super nových a super drahých tanečních bot, které mi teď jsou tak nějak úplně k ničemu. Tenisky prostě vládnou.