Outfit 8.0 That girl in the park

Ahoj :)

Dneska jsem tady s outfitem foceným minulý týden v Olmíku a s příběhem "jak slépka měla defekt"...

To máte tak...po práci jsem zamířila do nákupáku - měla jsem chuť se projít, a kde jinde se bezbolestně procházet, než mezi věšáky, když jste sami (takže procházky přírodou jsou nuda), jste autem a celkem mrznete, protože k létu prostě patří kraťasy a tričko a ne zimník - jako tomu bylo včera...

Úspěšně jsem i odolávala cedulkám SLEVA -50% a nic si nekoupila, až do chvíle, kdy jsem vlezla do Stradivarius a tam uviděla bílé roztrhané (áách), boyfriendky (áách) s nášivkami (áách), ve slevě (ááách) a s nášivkou plameňáka (áááááách). Na prstech jedné ruky se dá ukázat, kolik vteřin mi trvalo, než jsem s tou bílou nádherou utíkala (a to doslova!!!) do kabinky...a ač jsem stále nevěděla, zda mi sedí, už jsem tasila kartu a platila, protože prostě plameňák a díry! Z obchodu jsem utíkala rovnou do auta - natěšená, až doma vyzkouším všechny možné kombinace! Upřímně řečeno to bylo poprvé za hrozně dlouhou dobu, kdy jsem měla ze svého nákupu takový ten zamilovaný a šťastný pocit :D 

Když jsem si to frčela stovkou směr domovina a dumala nad svými novými kalhotami, nějak mi hlavou probleskla myšlenka, jaké to asi je, když člověk píchne...nevím proč...ale probleskla..to jsem ale ještě netušila, že o deset minut později budu pobíhat kolem auta s oranžovou vestičkou a marně se budu snažit poskládat výstražný trojúhelník...

No, představte si to..5km od baráku zabočuji na semaforech, když se najednou ozve hrozně nepříjemný a hlasitý zvuk..vyděsím se, a tak se snažím někam uhnout a kouknout, co se děje...Píchla guma. Super. Se zadkem auta v cestě (kousek, ale přece). Super. Lekce autoškoly jsem brala před sedmi lety a od té doby si už vážně nepamatuji, jak se mění kolo. Super. Auto je staré, takže i kdybych věděla, jak to vyměnit, tak bych na to neměla sílu. Super. Naši v práci. Super. Nevím, kde je oranžová vesta. Super. Stála jsem uprostřed kopce. Super.

Asi si dokážete představit, jak humorně jsem musela vypadat, když jsem lezla do kufru auta ve svých mini kraťasech a bílých teniskách, jak jsem si při hledání trojúhelníku zlomila polovinu všech nehtů, jak jsem po pěti minutách "řešení situace" byla špinavá až za ušima (jak z těch amerických videoklipů). To běhání kolem auta a focení píchlého kola, abych to mohla poslat taťkovi, ať posoudí situaci, mi taky asi nedodalo na snaze vypadat inteligentně a schopně .D Nakonec jsem usoudila, že kolo nevyměním, a tak jsem si sbalila věci, zamkla auto a vydala se směr domovina s ujištěním, že až přijde taťka z práce, tak to opraví..a já si aspoň udělám zdravotní procházku.  Víc než postavit trojúhelník stejně udělat nemůžu.

Ehm..nakonec jsem skončila v servise, kde na mě pán mluvil dost nesrozumitelně (rozuměla jsem pouze slovům "díra, velmi nebezpečné, roztržená pneumatika, nepojízdné, s tím jste musela jet už déle, buďte ráda, že se vám nic nestalo")...ale i tak jsme se nohama rukama dohodli, že mi kolo vymění za rezervu. Ehm... rezerva byla vyfouknutá..ehm..jak taky jinak. Minulý týden byla ještě nafouknutá. Jak taky jinak.

Po třech hodinách poskakování, vyřizování a stresování nakonec všechno dobře dopadlo, ale ještě i v noci se mi bude zdát o tom příšerném zvuku, který přehlušil i mé naplno zapnuté rádio a zpěv (příště mi připomeňte, že bych neměla zpívat, když mám naplno otevřené okýnko)

A k outfitu? Šaty jsou samy o sobě dost výrazné, proto jsem je doladila jenom kabelkou a balerínkama ve stejné hnědé barvě. Na takové ty pařáky to je ideální outfit - člověk se zbytečně nepotí a obleček podle mého vypadá stylově a zároveň jednoduše :)