O tom, jak jsem vstala z mrtvých a šla výtržničit (info pro mé právnické čtenáře - ano, vím, že s trestným činem výtržnictví to nemá nic společného) do Ikei...
Bydlet v Olomouci je jako sen - ale jen do té doby, dokud se vám něco nerozbije - topení, myčka, všechny ty internety, lampy, kotel na teplou vodu...pak totiž přijde na řadu asi tak nikdy nekončící zařizování, volání opravářům, vztekání se, čekání, nadávání, mrznutí, žití v divných podmínkách, a brečení, že chcete maminku nebo aspoň tatínka, který by to opravil.
Na začátku října nám odešel kotel, a až teď, na konci října, byl někdo schopen ho konečně opravit! Dlouhý proces, kdy nám po bytě pobíhali opraváři, kominíci, vymetači trubek :D (říkejme jim Helmuti) a další podivná stvoření, nakonec skončil rozbořením půlky stěny, pavučinama, prachem a taky novým kotlem, který jako topí, ale řekněme si na rovinu, že moc netopí :D (ale budeme se tvářit, že to je v pořádku)
A co tomuto předcházelo? 3 týdny mrznutí, kdy nám teplota spadla na nějakých 13°C, kdy jsme skoro všichni málem umřeli na rýmečky, chřipečky a teplotky a věčné stresy na téma "Okoupu se večer? nebo umrznu?". Našim heslem bylo "Snad moc nesmrdím" a "Přežij" a i když to bylo dost děsivé, ve svém důsledku to vlastně byla sranda!
Ale jak je konec dobrý, všechno je dobré, a tak se teď momentálně pohupuju na obláčku spokojenosti, protože jsem konečně odhodila i holínky, zimní bundu a zásobu paralenů jak pro celou vojenskou jednotku.Život je krásný!
Ale jak je konec dobrý, všechno je dobré, a tak se teď momentálně pohupuju na obláčku spokojenosti, protože jsem konečně odhodila i holínky, zimní bundu a zásobu paralenů jak pro celou vojenskou jednotku.Život je krásný!
Sukně + tílko - Lidl, bunda - New Yorker, klobouk - C&A, náhrdelník - ???
O víkendu jsem si udělala výlet do teplých krajin - čtěte "domů, za maminkou a tatínkem", kde jsem si užívala všechny ty vymoženosti jako třeba krb, topení, teplá strava, či možnost chodit jenom v domácích kalhotech s ledním medvědem.. a když se můj zdravotní stav zlepšil, sedla jsem za volant a letěla obkouknout novou kolekci do Ikea:) Jako doprovod jsem si vzala svého spolubydlu - bacha na to, už má taky blog http://silesianwardrobe.blogspot.cz/takže doporučuju mrknout :)
V Ikei z nás moc radost asi neměli. Dva podivní retardi válející se jim po gaučích a fotící fotky, asi nejsou to pravé ořechové, co chce zaměstnanec vidět v sobotu pozdě večer před zavíračkou. Ale tímto postem veškeré zaměstnance Ikea Ostrava zdravím a posílám jim hubánka na čelíčko!
K outfitu - do sukně jsem se zamilovala už v letáku, a když je láska ta pravá, tak to prostě vychází a máte spolu být - a když jsem ji objevila v obchodě, poslední v mé velikosti, věděla jsem, že od teď už budeme nerozluční. Klobouk jsem si pořídila o víkendu a je přesně dle mých představ - v barvě letošního podzimu. Já bych řekla, že je to vínová, ale všude otravujou s tím, že toto je odstín Marsala, a tak se toho budu držet, ať jsem pro jednou taky cool :)
![]() |
Prosím prosím, smutně koukám...žraloka doma ještě nemám :D |
![]() |
Čekám... |
![]() |
...až mi slezská šatní skříň uvaří večeři... :D |
![]() |
Toto doma taky ještě nemám, ale nejsem si jistá, zda by to s mou výškou bylo ideální řešení :D |
![]() |
Mami, mami, v té kabince jsou dvoje nohy! |