Ahoj Ahoj :)
Další víkend za námi...Fňuk (Kačeno, neřvi) no a pracovně studijní týden před námi :)
V sobotu jsem zamířila do Prahy. Proč? Moje drahá, fousatější, modrookatější a mužnější polovina se do hlavního města přestěhovala, a tak si zase pro změnu zkouším, jaké to je mít vztah na dálku. Na výšce to je klasika. To se neřeší. I vztah přes půlku světa je vlastně dost stabilní a má velkou šanci na úspěch. Nemáš u sebe chlapa? Nevadí. Kámoši a kýble chlastu tě spasí. Nebo zprasí? Jenže když si už jednou zvyknete, že každý večer trávíte hodinu v kuchyni, kde svému drahoušovi chystáte sváču, kterou mu další den donesete do práce jako ta nejvzornější stíhačka. Když každé úterý jsou taneční (=pošlapané nohy, krvavé šlápoty a namožené svaly), v pondělky a ve středy se žere v Mekáči a výletuje, společné pracovní akce se nesou v duchu "Uklidni se laskavě, jsi nervózní!""Ne, ty se uklidni, jsi zas protivná jak prdel", týdenní spolubydlení není problém a když se třeba pohádáte onlajn, sednete do auta a za 30minut se už můžete vesele mlátit - a to face-to-face (Protože na fejsbůčku nikoho umlátit polštářem nemůžete, že joo!)...tak pak je to hrozně těžký...
Je to nezvyk. Ze začátku mi ty pošlapané nohy z tanečních chyběly. Projíždět přes centrum Ostravy bylo neskutečně emotivní, protože tam všude jsme šmatlali, cpali se snack wrapem a trousili salát na zem. A v jeho pokoji jsem organizovala divoké uklízecí orgie s vysavačem a kuchyňskýma útěrkama a v jeho kuchyni umývala ve 2 ráno hrnec po naší noční žranici.
Bylo zvláštní přijít do práce a nevidět tam ten živej prvek, plánovat si směny podle sebe a ne podle jeho směn, a vědět, že Ostrava už není "domov", ale pracovní místo.
Je to divné, ale kupodivu jsem si dost rychle na nový režim zvykla. Nikdy se nestane, že na drahou polovičku narazíte, takže si najednou můžete oblíkat, co chcete
Vztah na dálku vás naučí pár nových věcí - naučíte se být samostatní, spoléháte se víc na sebe, ale ne zas úplně, protože tam za těmi všemi velkými loužemi je někdo, kdo vás má rád a bez koho už fungovat nechcete. Taky si víc začnete užívat společenský život - odepisujete kámoškám, chodíte s nimi do kina, plánujete si akce... Ale má to i řadu nevýhod. Nemá vám kdo chrápat do ucha a říkat, že vám to každé ráno hrozně dlouho trvá, než se vyšlechtíte. Pořád vám ten někdo chybí, je vám často smutno. Za cestu do Prahy vyvalíte polovinu výplaty a cestováním strávíte skoro celej den. Ale naučíte se na něco těšit. Více se usmívat a víc si vážit společných chvil. A to je na tom to nejkrásnější. Věci, které dřív byly samozřejmostí, už tak samozřejmé nejsou, ale jsou náhle pěkné.
Sobotu jsme zahájili návštěvou ZOO. Takže za mě naprostá spokojenost. Konečně nám vyšlo krásné počasí - 17°C a taky jsme viděli ještěrčí a lví sex. Nic, co bych potřebovala vidět ani nic, díky čemuž by se můj život změnil od základu...
Ale jeden velice silný okamžik tam byl - když jedna ještěrka žrala kobylku a ta druhá na ni hupsla. Ehm...bez komentáře.
No a v neděli jsme si nemohli nechat ujít procházku na Náplavku. Už konečně vím, co to je. Už jsem tam byla, udělala si pár fotek a teď, kdyby na mě náhodou spadlo letadlo, můžu říct, že jsem svůj život prožila naplno :D :D
A na závěr se ještě pochlubím - od svého drahouška jsem dostala svoji nejoblíbenější rtěnku - NYX Soft matte, odstín Prague - jak roztomile tématické!
