Outfit 10.9 Stále nevím, co chci aneb černobílá klasika

Ahoj, ahoj...

Dneska opět přináším outfit, který byl focen v Praze - před velkou Astrid akcí. Fotila mě Markét..

Musím říct, že jak jsem dřív snila o Praze, jenom jako o místu, kde si jednou najdu práci, která bude nějak rozumně placená (ne jak u nás, kde člověk dře jako právník za minimálku a šance na zlepšení je nejdříve ze pět let, což by při mém "pokročilém" věku bylo někdy po třicítce... A ano, nechci do třiceti žít u rodičů a být závislá na tom, jestli mi dají nějaké kapesné nebo jestli koupí na večeři rohlíky a večer mě "pustí ven"...zvlášť když vidím, kolik lidí, kteří vůbec nemají výšku nebo skončili u Bc. jsou spokojení, mají vlastní život a už něco dokázali..)...

Poslední dobou se Praha pro mě stává srdcovou záležitostí a jezdím tam stále častěji.. Mám tam většinu svých přátel z výšky a teď nově i svou drahou polovičku. Jediné, s čím se ale v Praze sžít nedokážu, je doprava, zvláště pak metro. Stále potřebuju někoho, kdo mě bude držet za ručičku a povede mě. (vsadím se, že kdyby mi nějaký uchylák nabídl bonbonek a slíbil, že mě dovede na místo, které hledám, ze zoufalství mu uvěřím :D)

Vždycky jsem si tak nějak říkala, že tam jednou odejdu a bude na příteli, jestli se přestěhuje se mnou nebo to prostě skončí, protože nám to není souzeno (a já na osud věřím, i když on by mě za to nejraději úmlatil taškou plnou hranolek z Mekáče).. No a teď je to přesně naopak. On ze dne na den odešel do Prahy, já zůstala v Havířově a teď je tak nějak na mně, rozhodnout se, co teď. Udělat ten velký krok. Zůstat v MS kraji a spokojit se s tím, jak to je? Nebo si sbalit svůj život do kufru? Najít si tam byt a nějakou dočasnou práci na poloviční úvazek, dokud nebudu mít odškrtnuto, že jsem MaGoR. Pak přijde na řadu hledání "dospělácké práce". Jenže co do té doby? Dokud jsem u našich, nemám moc výdajů, mám se jak prasák v žitě a cpu se italskou mozzarellou. Až půjdu do světa, výdaje budou.. stejně tak jako budou povinnosti a závazky. Což mi nevadí, ale co když se mi to nepovede? Co když selžu? Co když to neklapne? Najednou je tady to obrovské rozhodování, ale úplně jiné, než jsem si původně přestavovala, a tak nějak dřív, než jsem si myslela. Původně jsem měla v plánu se porozhlédnout po trhu práce, a pak se rozhodnout, co teda. Jít za nějakou jistotou.

Vlastně ještě moc nevím, co udělám. Rozhodování je moje nejslabší stránka. Vždyť já se neumím ani rozhodnout, co si oblíknu na sebe, natož řešit, co se životem. Ach ty chvíle, kdy jsem rozhodnutá jít ven, ale když se nerozhodnu, co si oblíct, zůstanu raději doma :D

Je super mít plán, představu, ale když ten plán má nastat, je šíleně těžké do toho skočit po hlavě, když nemáte jistotu. Aspoň pro mě. Bylo to tak vždycky, je tomu tak i teď. Co když je ten plán špatný, nereálný?
Jak se rozhodnout? Vždyť já měla v minulosti problém se i zadat. Začít s někým chodit :D A než jsem se rozhoupala, že jako jooo, že to zkusím, většinou už bylo pozdě..(takové to, když chorobně odkládáš randička, protože máš strach, že se tomu člověku zalíbíš a bude chtít další rande, ale ty ještě nevíš, zda bys další rande chtěla a zda bych vůbec někoho chtěla.... Jak tak nad tím přemýšlím, nějak nechápu, jak se mi povedlo, že jsem teď ve vztahu...přítel mě snad musel zfetovat nebo co..i když mám podezření, že jsem ho spíše uhnala já :D )

Miluju změny, miluju výzvy, ale nesnáším svoje neustále pochyby a neschopnost se rozhodnout. Takže ve chvíli, kdy čtete tento článek, nejspíše sedím u stolu a sepisuju si svůj seznam toho, co chci. Všechna pro a proti. Ostatně jako si ten seznam píšu vždycky. Na všechno... Takže pokud by jednoho krásného dne k nám přišel zloděj a začal mi přehrabovat šuplíky, nejspíše by úplně zapomněl, co tam hledá, protože těch seznamů tam mám tolik a takové materiál úplně nabádá k přečtení! Protože každý ten seznam je jinak "úplně blbej" :D

A outfit? S prvními slunečními paprsky jsem dala šanci této bílé košili, která většinu času leží ve skříni, vždycky si ji obleču..a následně zase sundám, protože .....//sem patří tisíc nesmyslných důvodů//.  Kombinace černá-bílá je moje nejoblíbenější - a vlastně taky pro mě dost charakteristická - vyjadřuje moji nerozhodnost :D Jednou je to tak a podruhé úplně jinak. 

O tom, že teď dávám šanci starým kouskům oblečení, které moc nenosím, si můžete přečísttady...

A tentokrát jsem vrátila do hry nejenom košili, ale i vínovou kabelku, kterou jsem sice vždycky zbožňovala, ale posledního půlroku jsem na ni ani nehrábla.

Tenisky jsou pak z Lidlu - a jsou to ty nejvíce pohodlné boty, co vlastním...