Instant beauty - Fashion, Beauty & Lifestyle

Ahooj!

V pátek jsme s drahou polovičkou vyrazili do Drážďan na nákupy - do Primarku. Měla jsem tam pár vyhlídnutých věcí - a koupila si z nich jen jednu :D zbytek jsem tam nechala a teď smutním, že jsme udělala chybu. Klasika :D (třeba tenisky s Mickeym Mousem...ach jo...)

Nákupy v Primarku jsou trošku jiný adrenalin. Je to tam levné, jsou tam věci, které jen tak neseženete, takže do nákupní tašky házíte úplně všechno, dokud nezjistíte, že ji už neunesete :D A hlavně tam je všechno - od spodního prádla, po ponožky, domácí potřeby, boty, oblečení, povlečení....

Já a kabelky...to je nikdy nekončící story :) Mám jich asi takových 40 (tipuju - včetně psaníček), ale pořád mi nějaká chybí. Khaki barvu miluju, ale sehnat khaki kabelku? Nadlidský výkon. A pak tam byla. Ona. TA. Se zlatými detaily.

Tenisky mě vyšly na 3 Euro. Kozačky na 23. Ano, nebudou zas tolik kvalitní, ale loni jsem si podobné kozačky nad kolena koupila v Renu, za 1800 a vydržely jednu sezónu. Fakt dobrá investice! No a nad těmi zdobenými botami jsem přemýšlela vážně dlouho. Nakonec jsem je vzala a nadšen je z nich hlavně Luk. Ale půjčovat mu je nebudu.. Nešly by mu k pleti :D

Tílko je z New Yorkeru a vyšlo mě na 2 eura :D Košile byla za 13, což byla částka, kterou jsem do košile ochotná investovat. U nás jsou bohužel podobné kousky daleko dražší.

I když tady spodní prádlo neukazuju, dneska udělám výjimku :D musím se totiž pochlubit podprsenkou za euro :D A taky tou vínovou nádherou, co má překřížené ramínka. Na co si ale dávejte v Primarku pozor, je velikost kalhotek. Doma jsem si už tak nějak navykla, že si kupuju raději větší, protože ve většině obchodech neodpovídá velikost kalhot velikosti spodního prádla. Tragický je třeba Lidl, kde člověk sahá po velikosti pro slony, aby měl jistotu, že se mu to nikde nezařízne :D Ale v Primarku je L skutečně velká velikost :D Z čehož plyne..nekupujte si Lka, pokud nejste slon :D Ale kdybych plánovala přibrat, pár kousků už mám ve skříni nachystaných :D

No a teď přejdeme na vrchol všeho, a tím je kosmetika! Myslela jsem si, že ceny kosmetiky jsou všude stejné. Z omylu mě vyvedla drogerie Müller (hahaha) a jejich cena za paletky Sleek - za 9 Euro. Šampony Batiste, které u nás stojí 119,- a tam jenom 2,45 E (což je asi 65 Kč). Taky jsem si pořídila boží retro bronzer značky Misslyn, která už v ČR (myslím) není dostupná. Dřív jsem na ni narazila v Globusu, ale ty ceny byly šílené - jenom lak na nehty stál přes 200,- a tato tvářenka mě vyšla na 5 euro! Takže ehm...když jsem minule psala, že v Německu (Drážďanech) je levná kosmetika, stojím si za tím.

Z obchůdku KIKO jsem si odnesla tento boží monostín, který je super hlavně na "vodní" aplikaci. Tzn. pokud ho trošku namočíte, pigmentace nemá konkurenci! O této kosmetické značce jsem tady psala už mnohokrát. Jen jsem nevěděla, že je k dostání i v jiných zemích než je Itálie :) Pokud bych měla jmenovat nejoblíbenější značku očních stínů, tak to je krom Makeup Revolution právě Kiko! ( Více se dozvíte ZDE)

Misslyn - Fiji Fever

Pak jsme vlezli do nákupáku Tk Max, a když jsem tam spatřila značky, které jsou u nás téměř nedostupné, málem jsem měla infarkt :D paletky od W7, ICD Color, Kiko...sady štětců, rtěnek..prostě ráj. No a když jsem uviděla Melted od Too faced za 6 euro!!!! (ano, u nás to stojí tak 7 stovek v Sephoře a ještě na vás prodavačky koukají, jako byste to tam chtěli ukrást), tak jsem měla jasno, že kosmetiku už v ČR kupovat nebudu!!!! Nebudu tady sponzorovat Sephoru a Douglase, kde si šíleně nadsazují ceny, prodavačky se chovají povýšeně a na jeden kus kosmetiky šetříte několik měsíců.

Smutné je, že v těch Drážďanech bylo levnější tak nějak všechno. V DM drogerii byl obrovský stoján NYX, který byl plný (ne jak u nás všechno přebrané a věčně chybějící), rtěnky Soft Matte vyšly asi o 20 Kč levněji (i při dost blbém kurzu eura) než u nás. Luk si nakoupil hromadu deodorantů, gelů na vlasy a značkových sprcháčů, kdy u nás jeden stojí kolem stovky, a tam 30-40,-Kč.

A třeba paletka od Urban Decay - Naked heat, kterou mám na svém wishlistě, tam vyšla na 52,8 Euro, což je asi 1400, zatímco u nás je o 150,- Kč dražší. Takže pokud si chcete splnit nějaká svá kosmetická přání, neplňte si je u nás.

W7 má bezkonkurenční tvářenky a bronzery!

Hezké pondělí!~~(já vím, právě jsem použila oxymóron)~~

Dneska mám pro vás outfit. Obleček a fotky z mého zářijového výletu do Itálie. Itálie. Moře. Och.

Přiznám se, že než jsem vůbec byla schopná napsat tento článek, tak jsem jen tak seděla, čuměla a snažila se vyhnat tu blbou slzu z oka, která měla symbolizovat stesk po létě. ~~(neee, já nebrečím, to je alergie)~~

Nejsem nějaký letní nadšenec. Nechodím každý týden na koupák, plavky nosím jen je-li to nezbytně nutné, neškvařím se 90% času na slunku a v létě taky hodně často nadávám, že se cítím jako kuře na grilu. Nošení kraťasů je stres a nejlepší teploty jsou pro mě okolo 23°C, kdy je to na tílko a kalhoty, popř. cardigan. Ale mám ráda tu představu pěkných dnů, nocí a možnosti cestovat, procházkovat, zdržovat se venku...

Jenže každoročně u sebe pozoruju nějaký syndrom zářijoříjnové deprese, kdy začátkem září na mě padne stesk po létě a s každým uklizením jednoho letního kousku oblečení, mi klesne i nálada. A když taťka začne vypouštět bazén, bulím s kyblíkem zmrzliny jak průměrná ženská u romantické komedie, kde hlavní hrdina běží za hlavní hrdinkou na letiště a prosí ji, aby zůstala. A to třeba za celé léto vlezu do toho bazénu jen 3x. Někdo podzim vyloženě miluje. Barevné listí, romantické procházky, svařák... no ano. Ale při tom bych potřebovala s sebou nosit v kabelce nějaký přímotop a mít vyhřívané kalhoty :D

Se začátkem podzimu na mě každoročně padne určitá depka na téma "všechno končí, už bude jenom hnusně, už bude jenom zima, začíná půlrok beznaděje a všechno jde do kytek...co do kytek..ty už taky nebudou.."Nějak nechápu, proč to tak mám, ale mám to tak. Nálady se mi pravidelně střídají, ale těžko někomu vysvětlíte, že jste protivní jak stádo prdelí jen proto, že je venku 12°C a vy byste chtěli mít možnosti jít ven jenom v sandálkách a šatech.

Podzim jak podzim, ale jakmile z nebe začne padat ten hustý bílý průjem a já jsem nucena se začít oblíkat teple, nosit doma dlouhé kalhoty a pojídání zmrzky už přestává mít smysl, měním se v protivné monstrum, se kterým byste určitě nechtěli mít dvojdomek :D Takže jestli si teď moje drahá polovička třeba myslela, že jsou výkyvy mých nálad k zešílení, moc nechci vědět, jak nadšenej bude za chvíli :D To snad aby se naučil nějaké to vymítání ďábla, jinak bude za chvilku posedlej i on :)

A co vy a podzim? Taky tento přechod nesete těžce?

Kalhoty + tilko + kabátek - New yorker, boty - Maciejka, kabelka - C&A, šperky - Ebay

Ahoj!

Dneska mám pro vás recenzi vlasové masky s keratinem. Koupila jsem ji na Notino.cz za 199,- Kč. Má 260 ml. Slibuje vyživení a regeneraci všech typů vlasů.

Maska je poměrně levná, takže když jsme ji objednávala, nikde jsem ani nehledala recenze a řekla si, že ji prostě zkusím. Jsem už zvyklá na značku L'oreál Professionnel a jejich produkty, které mi vyhovují nejvíc (někomu sedí Kerastase, jinému šampony z drogerky, někdo preferuje bezsilikony) takže mě málokterý přípravek na vlasy uchvátí.

Maska má hutnou a jemnou konzistenci. Příjemně voní a dobře se do vlasů nanášení a roztírá. Není moc tekutá ani naopak hustá.

Slibuje lepší regeneraci vlasů, snadnější rozčesávání, uzdravení a vyživení. Masku nanáším na mokré vlasy poté, co je důkladně umyju šamponem, nechám 5 minut působit, a poté smyju. Zábaly si dělám minimálně - nemám na to nervy :D

Po umytí a vysušení:

Vlasy jsou husté - nezplihnou ani nejsou nijak zatížené. Spíše naopak. Mají objem, snadno se rozčesávají, jsou vzdušné a příjemné na omak. Příjemně voní a hlavně se nemastí, což beru jako obrovské plus, protože mi umožní si vlasy mýt obden a ne denně.

Výhoda masky je ta, že člověk skutečně cítí, že s vlasy něco dělá a vyživuje. Vlasy ale nejsou neposedné, snadno jdou učesat a tvarovat, ALE jsou natolik vyživené, že je problém je vyžehlit do hladka. Kdykoliv je vyžehlím nebo nějak tepelně upravím, chvilku jsou rovné/navlněné, ale po chvíli se rozhodnou, že si budou žít vlastním životem a různě se pokroutí. Nejsou totiž úplně suché jako tomu bývá u většiny ostatních masek a přípravků. Jsou silně vyživené a napuštěné keratinem, takže jejich tepelná úprava je horší. Taky jsem vypozorovala, že jakmile je dám do culíku, okamžitě se zvlní.Což mě celkem štve. Jsem na svoje vlasy náročná a hrozně mi vadí, když si dělají, co chtějí.

Celkově bych řekla, že je maska dobrá, kvalitní, dělá to, co slibuje. Vyživuje, usnadňuje rozčesání, uhlazuje létající a krepaté vlasy. Baby vlásky poletující všude okolo obličeje to zkrotí, ale celkově jsou vlasy těžko upravitelné (nebo aspoň ty moje). Takže masku asi spíše doporučím těm, které nemají jemné vlasy jako já :)

Jestli něco vyloženě miluju, tak to jsou společné víkendy. To mi zůstalo od dob našich prvních randíček až do teď - do chvíle, kdy spolu bydlíme. Společných víkendů už není tolik, za to vždycky stojí za to a hrozně si je užívám :) Zatímco 2 týdny zpátky jsme byli v Drážďanech, tento víkend jsme zůstali v Praze a zamířili na festival Sladkostí - Dolce Vita, který byl na Smíchovské náplavce. Food festivaly mají hodně do sebe. Člověk si udělá procházku a zároveň ochutná věci, na které jen tak nenarazí. Já se třeba díky food fesťákům naučila jíst burgery. A to bych se dřív hovězího masa ani netkla. Stejně jako jsem dala šanci hranolkám, které jsem dřív nesnášela a teď se po nich můžu utlouct :) Což určitě velice oceňují moje boky a zadek :)

V sobotu dopoledne jsme nejprve zamířili na farmářské trhy, které nás nalákaly na něco dobrého (mě na chlast..klasika..tekutá strava je základ) a následně se přesunuli na druhou část Náplavky, kde vypukl fesťák. Tentokrát byl celkem malý. Stánků byla polovina, ale o dobroty nouze nebyla. Konečně můžu říct, že jsem se vrátila domů přežraná, ale ne umírající z přežrání :D Taky jsem dostala kytku..a nebyla to masožravka ani kaktus či smraďoch, což jsou kytky, které mě asi tak nějak nejvíce vystihují :)

První žrádelní zastavkou byla pěna s bílou čokoládou a pistáciemi, což je moje oblíbená kombinace. ~~(můžete hádat, kdo se mi do ni pustil a skoro celou mi ji sežral :D)~~ Opět jsem se utvrdila, že sladké je pro mě těžkej fet. Nouze nebyla ani o "jednohubky" jako např. o baklavu (mňam..ale ta pravá turecká je jenom jedna), sýrové tyčinky, čokoládové trubičky, datle s marcipánem...přesně tento styl pojídání mi vyhovuje nejvíc - člověk ochutnává po malých porcích (sice utratí polovinu měsíčního rozpočtu, na druhou stranu ale nemá takové výčitky, že vyloženě žere. Protože jednohubky jsou jen jedno kousnutí a z jednoho kousnutí se přece nepřibírá :D stejně jako se nepřibírá, když jíte a nikdo vás u toho nevidí ;) Rozumíme si. Toto jsou základy správného stravování.

Hrozně dlouho jsem chtěla ochutnat nějaký raw/vegan/bezlepkový dortík..a kdy jindy něco takového vyzkoušet, než na jídelním fesťáku, že jo. Vybrali jsme si ten nejlépe vypadající a znějící - bíločokoládový dortík s nugátem. Můj nugatovej cheesecake byl přehlasován, stejně jako tvarohový s jahodou. A výsledek? Nějaká hmota bez chuti. Nenadchne, neurazí, ale nikdy víc. Tyhle speciální "diety" mě nikdy nelákaly a teď už vůbec ne. Člověk by si měl na sladkosti pochutnat a ne pojídat něco, co možná pěkně vypadá, ale ve finále má pocit, že jí hmotu.

Na závěr jsme si dopřáli vepřové špízy, které si dáváme pokaždé a pokaždé jsme nadšení. A taky jsme si oba utíkali pro burger. Jojo, na fesťáku sladkostí :) Zatímco já sáhla po klasice s hovězím masem, Luk se zaměřil na bizoní burger, který byl fakt vynikající a příště bych si ho dala taky :) Taky se nám samozřejmě povedlo zmoknout, jako každý den, že jo. Myslím, že svoji přezdívku z uchechtané slípky, měním na zmoklou slípku.

Po půlroce naléhání jsem konečně souhlasila s výletem na Pražský hrad. Pražské památky mám ráda, ale tak úplně nesympatizuju s obsazením hradu, a tak mě nějaké procházky po okolí příliš nelákají. Možná až tam nebudou "viset ty červené trenky", se můj názor změní a budu tam chodit pravidelně. Do té doby asi moc ne. Jedno ale přiznat musím - procházka měla hodně co do sebe :) Hlavně když jsme procházeli kontrolou a pan polda nám prohlížel tašku, kterou jsme měli plnou suchého chleba :D

Pamatuju si, jak jsem jako mladé pubertální pískle vysedávala v bufetu na gymplu, pojídala párek v rohlíku a všechny obtěžovala svými úvahami o životě: "kouřit začnu až po pátém dítěti... Ale plánuji jen dvě"... Haha, tehdy mi to přišlo jako vtip století... Rozumíme si. Tehdy to přišlo vtipné všem. Ach bože, ty časy. O 12let později mi daleko pravděpodobnější přijde, že dřív začnu kouřit, než si pořídím dítě. Cigarety nesnáším, ale taky jsem si užívala svých pět minut punku, kdy jsem svírala cigáro mezi prsty a připadala si důležitě. Kouřila jsem z trucu, z představy, že teď jsem jako drsná a že to se mnou něco mega parádního udělá. Cigareta. Bože. Nikotin ne marihuana...

Od té doby se taky spousta věcí změnila. Nechci děti, cigarety jsou jenom prostředek k dokazování toho, v jaké žumpě se zrovna nacházím, nechci mít jen kariéru, ale taky nejsem fanouškem domečku s muškáty na okně. A to nejenom proto, že mi každá květina uvadne nebo zplesniví. Nezvládám ani systém samozavlažovacích květináčů a muškáty jsou stejně hnusné. Od vidiny těch dvou až pěti dětí se změnilo všechno. Nejprve jsem chtěla kariéru, žádného může, protože šikovná holka si vždycky nějak poradí a muži jsou jenom k tomu, aby se drbali na kulkách a smrděli (zabte mě za takové názory). Pak jsem se taky upjala k myšlence, že budu žena v domácnosti a můj bůh muž mě bude živit. Jenže to asi ani nejde. Ne v mém případě. Na hledače zlatokopek jsem nenarazila, kariéru jsem nerozjela a vlastně jsem se tak stala typickou nudnou holkou, co má svého pána dokonalého, svou podřadnou práci, svou školu a milion svých problémů, které všechny v okolí hrozně serou.

Jednou bych se chtěla vdát... Být ta nejkrásnější nevěsta a mít tu nejkrásnější svatbu. Na louce. V Provence stylu... Anebo princezna na zámku či bohyně pod Eiffelovkou... Jednou chci mít spoustu družiček a nejlepšího svědka - kámoše gejčíka, který je prostě moje životní sluníčko. Jednou bych chtěla zažít tu nejromantičtější žádost o ruku a říct Ano. Nasadit si prstýnek, a pak ho všude ukazovat a říkat "pardooon, ale já jsem zasnoubená". Mít příjmení po svém muži, který by měl být tak trochu cizinec, abych se zbavila svého - ová, protože to je fakt hnus. Jednou chci mít manžela a společně jmění manželů... A taky spolu nemít děti. Za to ale spoustu zvířátek...Jsem totiž taková zvířecí máma. Před spaním si pravidelně prohlížím videa a fotky těch svých osmáků degů a každá první věta, kterou řeknu mamce do telefonu, je "Jak se mají holky?"...(bydlí zatím u našich).

Domeček a dokonalý trávník jsou taky nuda. Stačil by velký, moderní byt 4kk, kde bych měla šatnu a všechny boty na výstavce...uprostřed té šatny bílý gaučík, na kterém bych seděla a fňukala, že nemám co na sebe....jako vždycky. Chtěla bych mít spoustu kabelek a všechny pověšené a na očích. Nikoliv poházené po zemi. Povrchní? Nemyslím si. Jsem perfekcionista zakoukaný do módy. A když už mám ráda pěkné věci, chci, aby měly svá místa. Svůj řád.

Taky bych toužila po práci, která mě bude bavit, která mě bude naplňovat, a u které se nebudu modlit, ať už šéf táhne do zadní části těla, a já můžu konečně odejít dom. Kde mě nikdo nebude limitovat v tom, kolik káv si za den uvařím nebo jestli už jdu popáté čůrat. Můj močový měchýř nemá rád řád. Stačilo mi to na praxi v advokátce, kde nejspíše bylo zakotveno heslo "klient nepočká, všechno ostatní ano". V té době jsem se ale naučila, jak být dobrý držák - ve všech ohledech. Jak vydržet hlad, žízeň, chuť, únavu...

Kromě toho všechno mám ale to největší přání - chtěla bych být šťastná. Protože můžete mít všechno na světě, peníze, práci, rodinu, chlapa...ale stejně po chvíli dospějete k pocitu, že by bylo fajn, kdyby si to všechno, co máte, někdo strčil do zadnice a dal vám na oplátku pocit opravdového štěstí, radosti a spokojenosti. Nic nemusí být dokonalé, vy nemusíte být dokonalí, ani nemusíte mít stovky tisíc na účtu či muže z katalogu či perfektní výsledky rozborů krve (žádný cholesterol, že jo..žádný zvýšený cukr), ale důležitý je ten jediný pocit. Za kterým se pořád honíme a honit bychom se i měli. Kariéra i značková kabelka počkají, ale pocit štěstí ne. Nikdy.Je ten nejhezčí.

Svoje vize o budoucnu už mám.. Konečně jsem dospěla do fáze, kdy vím, co jednou chci a co naopak nechci. Jen mě hrozně ubíjí, že když jsem si své priority ujasnila, všechno je to neskutečný běh na nikdy nekončící trať...i ten pocit "být šťastná", se tprve načítá. Ale načítá se tím dobrým směrem...načtený z 95%.

Krása....
Každý si pod tímto slovem představujeme asi něco jiného.

Každý máme naprosto rozdílný ideál krásy, který se věkem mění. To, co se nám líbilo dřív, se nám teď vůbec líbit nemusí. A naopak.

Přiznám se, že neznám žádnou dívku/ženu, která by si pořád připadala krásná. Každý den, každou chvíli, při každé situaci. My ženy máme takovou zvláštní vlastnost, a to, že jsme věčně samy se sebou nespokojené. Vadí nám krátké vlasy, vymytá barva, širší boky, silnější stehna, malá či naopak velká prsa. Někomu se pihy líbí a chtěl by je, jiná je má a maskuje je makeupem. Vadí nám náš obličej, tělo i váha. Nikdy nejsme úplně spokojené. Ale i tak určitě každá z nás má někdy pocit, kdy si připadá vyloženě krásná. Ať už ve chvíli, kdy jde v nádherných šatech na ples, na rande či když zrovna vyjde ze salónu krásy. Já jsem typ holky, která je příšerná perfekcionistka. Pořád bych něco měnila. A když nejsem spokojená se svým vnitřním já, necítím se ani býti krásná. Za kočku se považuju ve chvílích, kdy jsem na sebe pyšná. Kdy se mi něco povede, odvedu kus práce, mám ze sebe dobrý pocit, a zároveň cítím, že se ta moje spokojenost odráží i na moji venkovní kráse. Když jsem spokojená, cítím, že jsem daleko krásnější a sama sobě se líbím. A proto se snažím se často chválit, odměňovat se za něco, co jsem udělala. A nemusí to být velké věci. Mám ze sebe dobrý pocit například když uvařím večeři, nachystám příteli snídani do postele, uklidím nebo donesu mamce dárek..jen tak...

Nevím, jak to máte vy, ale myslím, že by bylo fajn odhodit tu věčnou nespokojenost s tím, co nám chybí nebo naopak přebývá, a vyzdvihnout to, co je na nás pěkné. Nenadávat na své pihy, ale naopak si říct, že máme to, po čem jiné touží. Nebrečet nad malým hrudníkem, ale naopak ocenit to, že nás bolí záda leda tak z kabelky a nemusíme nosit velké podprsenky. Zadek můžeme mít větší, ale některé ženy si do zadku nechají strkat silikon, aby měly kachní prdel. Víte, kolik tak ušetříme za silikon? :D

Je třeba si tak nějak uvědomit, že jsme všechny krásné, i když každá úplně jinak a úplně jiným způsobem. A s naší krásou se taky pojí soutěž o balíček výrobků Astrid v hodnotě 1 000,- Kč.

Jak na to?
Stačí se vyfotit, přidat fotku na instagram s hashtagem #CeskaKrasa a napsat, proč a kdy se cítíte být krásná. Pokud nemáte instagram, nevadí, zapojit se můžete i tak. Každý týden jedna z vás vyhraje balíček plný cen! Více se dočtete na stránkách www.ceska-krasa.cz, kde se taky dozvíte, jak vyhrát i bez instagramu :)Výherce nevybírám já a fotka je jenom ilustrační ;) Sama nevím, co v balíčku bude!

Takže neváhejte a do soutěže se zapojte! Už jenom proto, abyste zapracovaly na svém sebevědomí!

Užívejte neděli, drahouši!

Dneska se mrkneme na jeden podzimní outfit z procházky na Pražský hrad. Když jsme vycházeli z baráku, svítilo slunce a bylo prostě nádherně, po příjezdu do Dejvic nás zastihl désť a každých pět minut nás otravoval zas a znova :D Domů jsme tak dojeli jako zmoklé slépky s rýmičkou. ~~(což jsme museli napravit studeným friskem a zmrzlinkou...logika? NEEXISTUJE!)~~

Poslední dobou jsem si oblíbila procházky po pražském okolí. Pořád někde šmajdám a hrozně si to užívám. Ve čvrtek jsme třeba s nejlepšími exspolubydlícimi zamířili na Signal Fest...obkoukli pár nasvícených objektů a nakonec zamířili do gay baru. A mně se tak nakonec splnil sen - mrknout se, jak takový klub vypadá. Poklidně. S Helenkou Vondráčkovou v reprácích. Ale já vám říkám, že to byla párty. Jako zamlada. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč jsem se ráno probudila s vražednou kocovinou ~~(a posnídala grilovaný hermelín. Fitnessáci, zabijte mě!)~~, s menšími okýnky a nějakou tou modřinou, jak jsem po cestě domů vrážela do stěn a sloupů :D
Dneska zase pro změnu frčíme do Brna na Velkou cenu zelené vlny, kde prý budeme jezdit v závodních autech, takže jsem fakt zvědavá :D Snad mě tam nikdo nepřejede :D Ale Luk slíbil, že pokud se mi na jeho pracovní akci nebude líbit, tak mě po cestě zpět vezme do Jihlavské Zoo! Juchu! Snad to tam bude hnusné :D

Kalhoty - F&F, trenchcoat - New Yorker, tičko - H&M, kabelka - Primark, tenisky - Esmara, náušnice - Alliexpress

Co se týče OOTD, tak konečně se mi povedlo nafotit můj asi nejnošenější outfit poslední doby - oversized tričko s hlubokým výstřihem prostě miluju a nejraději bych nenosila žádné jiné. Černé kalhoty stejně jako bílé tenisky jsou úplná klasika. Co se týče trenchcoatu, koupila jsem ho na konci léta ve výprodejích v New Yorkeru a mám ho hrozně ráda. Ještě bych potřebovala nějaké další barvy - třeba hořčicovou a červenou! Nebo bílou.

Výrazné náušnice teď nosím téměř nonstop. Poprvé jsem je viděla v H&M, ale nechtělo se mi do nich investovat 400, a tak jsem si úplně ty stejné objednala z Alie. Klasika. Vsadím se, že pošťačky bytostně nesnášejí všechny čínské eshopy, protože mám takový pocit, že neroznášejí nic jiného než malé čínské balíčky :)

Ahooj!

Minulý víkend jsme s Lukem zamířili nejenom nažrádelní festival, ale taky jsme si naplánovali první letošní wellness. Tentokrát padl výběr na Špindlerův mlýn. Ráj celebrit, rádoby celebrit a profesionálních celebrit. Kdo nenavštívil Špindl, jakoby ve světě šoubyznysu neexistoval. Však to asi znáte. Internet je podobných článků plný :D My celebrity sice nejsme ~~(zatím :D já bych chtěla být tou profesionální - nic neumět a jenom dělat, že jsem hrozně zajímavá jako Káťa Kristelová a její kluk Tomík Řepka)~~, ale zajímalo nás, jak to tam vypadá, že jo :)

Vyjížděli jsme v neděli ráno a cesta z Prahy trvá asi 2 hodiny po nejmenších horských cestičkách :D Což jsou chvíle, kdy chci sežrat volant, ale neudělám to, protože nevím, jak bych se pak dostala domů. Logicky. Celou cestu pršelo a bylo fakt hnusně, takže když jsme pak odpoledne seděli ve vířivce a koukali, jak venku chčije a lidi chodí po horách, oba jsme měli ten typický výraz na styl "mrzí". Ale jinak jsme hodňoučcí :D Výběr padl na hotel Lesana, který nás zaujal neomezeným wellnessem. Jeli jsme na 2 dny a 1 noc z neděle na pondělí, což byla nejlepší volba. Hotel byl skoro prázdný, wellness jsme měli téměř celou dobu pro sebe - sauny, vířivku a bazén. Juchu. A co to znamená, když pár má wellness pro sebe? #ďábelskéMrknutí ....že si donese foťák a dělá si fotky ve vodě tak dlouho, dokud na nich nevypadá hubeně a dokud nepřelstí optickej vodní klam! :D

Vzhledem k tomu, že 90% času mrznu, nejvíce času jsem strávila ve finské sauně, kde bylo konečně příjemně teplo :D 80°C. Co musím na wellnessu pochválit, tak bylo jídlo :D klasicky jsem se přežrala a domů dojela pomalu se slzami v očiskách, protože jsem teď jako vepřík :D

Jo a pokud by mi ~~zas~~ někdo chtěl soukromě psát takové ty báječné zprávy, kde na to cestování pořád beru prachy, tak vám říkám, že ve svém volném čase občas okradu nějakou tu naivní babičku a občas mě drahouš večer vysadí na E55 a ráno, než jde do práce, mě zas nabere :) Rozumíme si, že jo ;) A pokud jste normálně uvažující stvoření s ekonomickým uvažováním, mrknete na Slevomat a další podobné servery ;) Ubytování hledám přes booking a číhám vždycky na výhodné nabídky. Na tyto portály brouzdám často a nacházím pořád nové a nové nabídky..hledám vždycky tak dlouho, dokud něco není skutečně výhodné:) Lidi by vůbec nemuseli závidět, kdyby si občas dali tu práci, mrkli po slevách, rozhodli se jednat, zařídit si něco sami a ne se jenom vymlouvat, proč oni nemůžou... Teď to nemyslím nijak špatně vůči vám, většině mých čtenářů, jenom konstatuju, že za spoustou věcí stojí rozumné ekonomické myšlení :)

V pondělí brzo ráno jsme opustili hotel, abychom toho co nejvíce stihli a když se konečně počasí umoudřilo, udělali jsme si výlet po prosluněném Špindlu. Je to tam fakt krásné. Však posuďte sami :)

Kolem poledne jsme zamířili směr Liberec, kde jsme chtěli navštívit Zoo a mrknout na město. V Liberci jsem nikdy nebyla, i když tam bydlí moje milovaná Lucka, ale věřím, že se tam za ní někdy pojedu podívat :))) Co se týče Zoo, byla jsem celkem zklamaná. Zaujal mě jen tančící gekon a malá surikatka, jinak mi Zoo připadá hodně slabá :( A pokud bych měla udělat nějaký žebříček Zoo v ČR, tak na prvním místě je určitě Praha a Plzeň, pak Zlín, Olomouc, Ostrava, Liberec a poslední je Brno. V Dvoře králové jsem byla kdysi a v Jihlavě jsme ještě stále nebyli. Třeba příští rok :)

Ahooj!

Dokud definitivně neskončí ty krásné podzimní dny, tzv. dědovo léto, mám tu pro vás ještě jeden "vyletněný" obleček, ve kterém jsem vyrazila v sobotu na "odpolední čtení" :D vzala jsem deku, knihu a Frisco a vyrazila opalovat kejty do Riegráčů. Vypadala jsem vskutku roztomile.. Roztomilá slečinka, co jde na piknik a v ruce svírá knihu "Jak se rodí sériový vrah".. na výletě v Liberci jsme zamířili do Levných knih. A já vám říkám, že žádnou knihu, kromě těch do školy, jsem nečetla víc jak 2 roky. Prostě jsem ze všeho toho čtení zákonů a nesmyslů byla natolik otrávená, že jsem prostě neměla sílu číst nic víc, než titulky bulvárů...

Ale v Liberci přišel zlom. Odešla jsem se třemi knihami - Čachtickou paní, Nanou od E. Zoly, a pak s knihou o sériovém vrahovi a kanibalovi Thomasi Quickovi. V létě na dovolené jsem četla speciál Enigmy o nejbestiálnějších vrazích na světě, a i když jsem byla vystresovaná chodit v noci na záchodek a výletek do Tesca pro advokádo byl možný jenom do 19hod, protože pak se už začínalo smrákat, hrozně mě takové články zajímaly. Zajímala mě ta psychologie, co vrahy vedlo k tomu, aby se chovali, jak se chovali. Když jsem se hlásila z gymplu na výšku, hrozně jsem toužila po tom jít studovat psychologii (anebo žurnalistiku), takže i když nakonec vyhrály práva, psychologie jakožto taková, mě stále hodně zajímá.

Proto když jsem narazila na tuto knihu, bylo jasno. A jasno mám i v tom, že hodně brzo zamířím do dalších levných knih a odnesu si nějakou dost podobnou výslužku! A co čtete vy?

Kraťasy - H&M, tílko - Butik, svetr - Primark, tenisky - New Yorker, kabelka - Calliope

O moji úchylce na rtěnky už určitě víte.

O moji úchylce na NYX rtěnky taky.

Bojím se počítat, kolik jich doma mám, ale tipuju tak 15.

Nedávno byla na český trh uvedená novinka - voděodolná rtěnka Liquid Suede Metallic Matte. Mělo by jít o klasickou liquidku s tím rozdílem, že odstíny jsou metalické. U nás jsou k dostání ve 12 odstínech. Od růžové, po červenou, tělovou či fialovou.

Cena je 219,-Kč a dají se sehnat buď v Douglasu, přímo v prodejně NYX anebo klasicky na internetovém eshopu. Objem je 4ml, šteteček je plochý a obal úplně stejný jako u Liquidek - recenze ZDE.

Rtěnka poměrně dost vysušuje. Na rtech je to celkem nepříjemné, člověk má takový zvláštní pocit, že ho rty "táhnou". Proto k ní používám bázi od NYXu, která zaručí lepší pocit a řekla bych, že i lepší výdrž. U klasických matných rtěnek používám primer jenom občas, ale u této je vyloženě třeba. Nebudete mít neustálé tendence si rty olizovat.

Rtěnka perfektně kryje, příjemně se nanáší, roztírá se rovnoměrně. Neflekatí ani nijak extra nezalézá do záhybů na rtech. Když se nanese, drží i několik hodin, ALE ze rtů se snáz smyje než klasická Liquidka. Prakticky hned, když se nějak více najíte.

U těchto metalických odstínů je blbé to, že ne každému sedí. Já osobně mám třeba pocit, že vypadám jak diskokoule a s rtěnkou se necítím, ale instagram je plný různých beauty blogerek, kterým rtěnka padne jak prdel na nočník. Často ji kombinuju s klasickou Lingerii, protože se s takovou dávkou třpytek prostě necítím. Možná je to jen výběrem odstínu, který vypadal v parfumerii nádherně a na denním světle mě trošku zklamal, možná nejsem ten metalický typ, možná jen nejsem zvyklá. Nevím. Ze rtěnky moc nadšená nejsem a další odstín si rozhodně kupovat nebudu. Přijde mi, že se nehodí na denní nošení (a to víte, že nosím šílené odstíny - od fialové po rudou) a že je taková nijaká.

Shrnuto, podtrženo:

Rtěnka není špatná, kryje, dobře se nanáší, vydrží. Taky není nějak extra drahá, ALE na mě je moc třpytivá a nepřirozená. Odstín EXPOSED se mi na denním světle příliš nelíbí. Vadí mi, že vysušuje. Třeba k ní jednou najdu cestu, ale teď dávám přednost matným nemetalickým odstínům.

Na recenze dalších NYX rtěnek mrkněte zde:

NYX - Lingerie
NYX - Soft Matte
NYX - Liquid Suede lipstick

Ahooj!

"Nesnáším růžovou" ... Já - dva měsíce zpátky.

"Miluju svou růžovou bundu..".. Já - teď :D

Růžová nikdy do mého šatníku nepatřila. Nejsem přece Barbina, že jo. Jsem tvrdá holka. Poslouchám Marilyna Mansona (a taky Očko :D ) a v listopadu jdu na koncert. Těšák! Na koncertě jako takovém jsem už nebyla hrozně dlouho. Pár let zpátky jsem chodívala na fesťáky, a od té doby, co žiju ten dospělácký život, je mi líto investovat do lístku na koncert, když místo toho můžu mít celý rodinný nákup včetně sáčku do koše, houbiček na mytí nádobí a jaru. Vlastně kecám. O ten rodinný nákup nejde. Když mám investovat do jaru a takových těch nesmyslů do záchodu, toaletního papíru a mýdla na ruce, jsem hroznej škrt. Při příjezdu k rodičům jim vždycky něco nenápadně vezmu a schovám do kufru. Třeba vůni do myčky. Novou. Logicky. Je mi jasné, že jednou skončím v pekle, ale neznám hůř utracené peníze než za podobné domácí nesmysly. A hajzl papír. Do toho investuju jen když je s nějakým zvířátkem. Třeba s lenochodem (mrkněte do DMka)! ....hmm..tak mě napadá, že je celkem umění přeskočit z růžové bundy, na Marilyna Mansona a následně řešit hajzl papír :D Asi bych se nad těmi svými slovními průjmy měla trochu zamyslet...

Rtěnka - NYX SOFT MATTE, odstín Milan

Ale teď už aspoň víte, že se chystám na pořádný koncert a dokonce ještě zvažuju, že v dubnu zamířím na Imagine Dragons, které taky miluju. Na mém koncertovém wishlistu je určitě Ed Sheeran, který se tentokrát do ČR bohužel nechystá, ale i tak uvažuju, že na něj pojedu do Vídně. Pak bych taky chtěla naživo vidět One Republic, Adele, 30 seconds to mars a SUM 41. No a samozřejmě Evanescence. Ano. Mám opravdu rozmanitý hudební vkus. Jenže já poslouchám hudbu podle nálad. Většinu času ladím Evropu 2 a zpívám si v autě všechny ty diskárny, co teďka frčí, taky si je pouštím k vaření, uklízení a domácím pracím. Ale večer vždycky zapínám tvrdší hudbu - jako jsou právě Evanescence, Manson či The Pretty reckless (joo, na jejich koncert chci taky!)...bez hudby si to moc představit neumím. Je pro mě tak nějak základ. Už mám i naplánovano, jaká bude moje svatební píseň. Pokud se jednou vdám. (kééž, nechci být stará panna..tak si připadám už teď - znamením panna a věkem stará :D )

A jak to s hudbou máte vy?

Sukně - Sinsay, bunda - F&F, tričko - H&M, podprsenka - Aliexpress

Jinak tento outfit se mi fakt líbí. Byl kupodivu vymyšlen za minutu, což je u mě nezvyklé a je složen z moji oblíbené podzimní kombinace barev - bílá x šedá x růžová. Sukni jsem kupovala v létě - jako nezbytný kousek na pláž, tričko je taky z výprodejů - tentokrát z H&M a nosím ho pořád a stále. Bunda je současná kolekce F&F. Podprsenka, co mi vykukuje zpod trička je kupodivu z Ali. Stála asi 30,- Kč. Hodila jsem ji do košíku s tím, že mi určitě nebude sedět a ona sedí! Už si objednávám další barvy :D

kabelka - C&A

Hodinky - Aliexpress

V počítači se mi nějak nahromadily fotky různých produktů na recenzi, které asi nikdy nestihnu zrecenzovat. Navíc se jedná o věci, které si tak nějak vlastní recenzi ani nezaslouží. Jsou to obrovská zklamání.

Nina Ricci - Nina - toaletní voda

Tuto vůni jsem si doslova vysnila. Pořád jsem kolem ni chodila, čuchala a jednoho dne si ji koupila. Voní krásně, obal má dokonalý, balení taky. Stojí okolo 1 100,- za 80ml, což není úplně málo, ale ani nějak extra hodně.
Hrozně jsem se těšila až si ji zajdu vyzvednout a poprvé se s ní navoním. Voněla krásně. Ale asi jenom hodinu. Pak člověk necítí nic. Domnívala jsem se, že jsem si na ni prostě jenom zvykla, ale když ji necítil ani nikdo z okolí, došlo mi, že to je přesně ta jedna z vůní, u kterých platíte za obal a za značku. Na jednu stranu ji mám hrozně ráda a trhá mi srdce o ni psát něco špatného, na druhou stranu - na co je člověku toaletka, co voní hodinu? Ano, je to jenom toaletka, nikoliv parfém...ale to snad neznamená, že nemá vydržet vůbec nic, ne? Navíc za ty prachy!

Nivea - Pure&Natural Cleansing Toner - Čisticí pleťová voda

Tato voda slibuje, že vyčistí pleť - ehm, micelárka to není, nic s ní neodlíčite, s žádnou nečistotou si neporadí. A je tak nějak "suchá". Prý obsahuje BIO oleje, ale mastná není ani trošku (takovým tím prospěšným způsobem) takže si s ní vyčistíte pleť, poté si ji zkusíte dočistit vlhčeným odličovacím ubrouskem, a tak nějak zjistíte, že máte na obličeji ještě spoustu make-upu. Stojí okolo 100,- Kč, takže za hubičku taky vyloženě není. Jediné, co mi na ni vyhovovalo, bylo, že nedráždila pleť, ale to je trošku málo. Takže za mě PROPADÁK!

L'oreál Paris - BotanicalsRich Infusion - balzám pro suché vlasy

Tento balzám na vlasy je poměrně nová záležitost. Dostupný je v drogericích a stojí okolo 199,- Nejedná se o levnou záležitost, ale slibuje, že zachrání slabé a suché vlasy. Za mě teda palec dolů. Vlasy nevyživuje, nedodá jim hebkost, nehydratuje. Je prakticky úplně k ničemu. Má příjemnou vůni i konzistenci, ale tím to končí. Vlasy se lépe nerozčesávají.

Suché vlasy zůstanou suché, ale vaše peněženka o 200,- lehčí :( Nedoporučuju!

Hezké ránko :)

Pokud sledujete můj instagram, asi vám neušlo, že jsem zase balila kufřík a opět se přemístila. Nejprve z Prahy k rodičům a následně od rodičů do Vídně, pak zase z Vídně k rodičům a teď zpět do Prahy :D Ano, jsem tak trochu cvok na cestách, co by bez kufru nebyl schopen přežít :D A jak se znám, tak vám říkám, že letos ještě aspoň jednou do zahraničí zavítám. Vůbec nechápu, že můžu tolik cestovat, když i moje cestování na jeden den znamená plný kufřík a několik příručních zavazadel. Kdyby náhodou, že jo.

Do Vídně jsme jela s taťkou, který tam jel pracovně jako průvodce. Já byla takový jeho doplněk, co občas pohlídal fakančata - rozuměj 17-18leté středoškoláky, kteří by správně neměli chlastat, kouřit, ale já dělala, že to nevidím. Stejně jako jsem chytala záchvaty z těch jejich infantilních vtípků a pořád jsem vzpomínala na to, když já jsem byla mladá a naši kluci ze třídy dělali kraviny a já se jako správný ocas vždycky někde přichomejtla. Pak jsme měli neomluvené hodiny a důtku ředitele :D Co naděláš.

Vyjížděli jsme v úterý o půl 4 ráno, takže ve 2 budíček a hurá na čumendu dalšího města. Ráno kolem 9 jsme dojeli do jedné nejmenované rakouské společnosti. Probíhala tam zrovna nějaká konference, studentíci se tam ucházeli o job, všude kravaťáci, všechno nažehlené a dokonalé. Slušně jsem odmítla nabídku, jestli nechci na jednu prezentaci zůstat, ale upřímně...donedávna jsem ani nevěděla, co je logistika, takže nějaké takové přednášky šly absolutně mimo mě. Místo toho jsem si raději odskočila opucovat ten nevyspaný xicht a zamířila zpátky do autobusu...co si budeme říkat...po cestě jsem se samozřejmě ztratila. Trochu mě děsilo, že nevím, jak ven, všichni kolem mě mluví německy a já umím pouze Ausfahrt (toto slovo znamenající "výjezd" jsem se naučila při minulé návštěvě Německa. Do té doby jsem si myslela, že je to nějaké německé město u Drážďan, na které ukazují všechny šipky z dálnice...jen mi bylo sakra divné, proč je značeno úplně všude :D a pak mi to cvaklo...to není město, to je výjezd :D ).... no a pak to přišlo. Trochu pomatená a utíkající z dosahu kravaťáků jsem vrazila do dveří a najednou se spustil alarm. Půlka budovy začala šíleně houkat a lidi začali utíkat.......

No, pokud bych to měla shrnout, dostala jsem zdupa, červená jsem byla až na prdeli a bylo mi vysvětleno, že jsem spustila evakuační alarm. Hmm....tak tam asi Ausfahrt nebyl, no :D

Přiznávám se, že jsem si málem kákla strachy. Nejenom z té situace, ale i z toho, že mě táta vydědí. A víte jaká byla jeho reakce? "Haha, doufám, že si po tom spuštění utekla" :D ne, no..

Po exkurzi jsme zamířili k hundertwasserhausu, což je hrozně barevný a originální barák, ve kterém chci bydlet! :D Po půl hodině šmatlání po okolí jsme se rozhodli, že je na čase zavolat řidiči, aby nás zase hezky nabral, když v tom chcípl telefon. A číslo nikdo jiný neměl. Panika. SIMky prohodit nešly, protože jsme nikdo neměli ten chytrý drát, kterým šuplíček na SIMku otevřete, navíc každý máme tak trochu jinou velikost SIMky, takže by se prohodit nedaly, nikdo neměl powerbanku, nabíječku ani číslo na řidiče. A tak jsme zůstali uvězněni uprostřed města pochybující o tom, že ještě někdy uvidíme ten vyhřátý bus a naše věci....Nakonec jsme čislo zjistili přes 5 dalších lidí, které jsme obvolávali :D

Po Hundertwasserhaus jsme zamířili do zámku Schonbrunnu a přilehlých zahrad a poté zamířili na ubytování. Moje nadšení z toho, že je na čase jít spát upadlo přesně ve chvíli, kdy jsem zjistila, že spíme na poschoďových postelích...a já spím nahoře. Řeknu vám, že nikdy doposud jsem nahoře nespala. Prostě proto, že mám z toho fobii. Celou noc jsem tak ležela přimáčknutá na stěně a přemýšlela nad tím, jestli je reálné, abych spadla dolů. Dělala jsem si v hlavě statistiky, kolikrát jsem spadla z postele, jestli z ní padám doma..a tak :D Hlavně aby se mi v noci nechtělo čúrat :D Ráno mě pak z postele musel sundávat taťka, protože jsem byla tak moc připosraná, až to hezké není :D

Ve středu jsme zamířili na prohlídku města a následně do Primarku♥ Co se týče památek, tak centrum je hrozně pěkné. Ať už je řeč o radnici, parlamentu nebo divadle. Určitě stojí za to, si všechno projít a podívat se.

Parlament

Co se týče Primarku, byl to ráj, ale 2 hodiny jsou na Primark zatraceně málo, takže jsem nakonec do košíku naházela všechno a doma teprve zjišťovala, že mi některé věci tak úplně nejsou, a tak holt šly na Vinted.

Takže dámy, pokud byste měly zájem o nějaké primark věcičky, mrkněte mi na profil :) Postupně ještě něco přidám. Jen jsem to nestihla nafotit.

Primark ve Vídni je daleko menší než v Dráždaněch, ale taky naprostý ráj. Co se týče cen v Rakousku (ve Vídni), jsou vyšší než v Německu, takže tam levno není. Kosmetika se tam nevyplatí kupovat.

A co jsem si pořídila? Kabelky. Klasicky :)

Určitě všichni známe tu pohádku o ošklivém káčátku. Bylo jedno kachně, kterému se všichni smáli...bylo jiné, ošklivé. A pak, jak čas plynul, se ze dne na den stalo krásnou labutí....

A tak se někdy cítím. Jako to káčátko. Věřte, že teď mě možná vnímáte jako naprostého cvoka do kosmetiky a do oblečení, který miluje upravený zevnějšek, ale kdybych vám ukázala fotku 10let starou, určitě byste dost zírali. I já dost zírám, a tak nějak se za sebe stydím. Jsou děti, které jsou pěkné. Jsou pěkné když se narodí, když rostou, když dospívají, a pak když jsou dospělé. A pak jsou ti, kteří jsou prostě "voškliví", o vztah by nezakopli, vždycky jsou těmi, vedle kterých je jejich kamarádka královna krásy a u chlapů zákonitě končí v kategorii "kámoška". Jenže s věkem se to tak nějak mění. Čím více ta kačátka stárnou, tím se z nich stávají mnohdy labutě. Nechci tady nikoho kategorizovat, ale tak nějak jsem ve svém okolí postřehla, že my, co jsme nikdy nemohly soutěžit o královnu ročníku, jsme si odnesly jakýsi komplex z dětství. Začaly jsme se o sebe víc starat, více se soustředíme i na to, co si oblékáme a i když máme třeba dlouholetý vztah, nikdy jsme nedopustily, abychom se staly těmi maminami v teplácích, mastných vlasech a s ne zrovna okrasným záhonem na nohách...a vlastně po celém těle.

Vím, že krása je jen povrchní záležitost a není nejdůležitější - ale přiznejme si, je důležitá. Každý je povrchní. Chtě nechtě. Každému se líbí něco jiného a partnera si hledáme nejenom podle toho, jak nám "voní", ale i podle toho, jak se nám líbí. Když se nám někdo pozdává, neocháme před kámoškami nad tím "jak má dotyčný nádhernou klenbu na nohách" nebo "rovně zastřižené nehty".

Myslím si, že každá slečna/žena je labuť, ale musí tu labuť v sobě probudit. Neříkám, že se nutně musíme všechny líčit, dělat si rudé rty, barvit si vlasy či nosit módní trendy. To vůbec. Jen jsem názoru, že každá žena by o sebe měla pečovat, starat se o to, jak vypadá a měla by se chtít líbit. Protože povrchní krása je bohužel tahounem dnešní společnosti. Pokud někdo pracuje s lidmi, měl by nějak vypadat, pokud si dívka chce najít muže, neměla by na sebe kašlat, pokud už někoho máte a necháte si narůst knír, vydávate typicky chlapské zvuky a nosíte spoďáry po babičce, je tady bohužel jistá pravděpodobnost, že jednoho dne se muž podívá po jiné. Po ženě. Nemusí to tak být vždycky. To ne. Ale my ženy jsme zrozeny k tomu, abychom byly ty krásné labutě po boku labuťáků....:) A muži nás tak ve většině případů berou.

sukně - H&M, kabelka - Calliope, tričko - New Yorker, náhrdelník - Ebay

Ahoj :)

Dneska mám pro vás takový netypický článek.

Všechny milionářky a blogerky, co uznávají pouze značky, můžou dnešní článek vynechat, protože není určen jim :(

Vy ostatní slečny (a pánové) z masa a kostí, zbystřete...dneska jsem se totiž rozhodla, že vám tu sepíšu pár tipů, jak nakupovat, protože jste asi už postřehli, že mám 2 plné skříně oblečení, cca 50 kabelek a boty by potřebovaly soukromý pokoj :D a přitom jsem jenom studentka...

Mým nejoblíbenějším slovem je SLEVA a opravdu moc ráda je využívám. Pokud je něco zlevněno, znamená to, že skutečná hodnota věci není tak vysoká, za jakou se to běžně prodává. Logicky. Nakupuju jak v kamenných obchodech ve slevách, tak v eshopech, používám plnapenezenka.cz a slevomat je můj kámoš.

Nákupy oblečení:

Jedna z mých hlavních zásad je "Nic nekupovat za plnou cenu, nevyplatí se to". (když pomineme to, co člověk skutečně potřebuje - jako například bundu na zimu) Koukat po nové kolekci je sice super, ale investovat do ni se nevyplatí. Za pár týdnů se totiž to stejné zboží objeví se slevou. A není daleko příjemnější si místo drahých kalhot chvíli počkat, a pak si pořídit nejenom ty kalhoty, ale i dalších 6 různých kousků? Jsou obchody, které moc nezlevňují, a pak jsou takové, které jsou ve slevě okamžitě - F&F, New Yorker, H&M, Calliope. Nejšílenější je v tomto F&F. Neustále mají různé 30% výprodeje na celou kolekci/na boty/na doplňky/na šaty...a hlavně se velmi často objevují i 75% výprodeje, takže svetřík si pak koupíte za pár korun. A tak to dělám. F&F se řadí k těm levnějším značkám, ale kupodivu k těm kvalitnějším. Ještě se mi teda nestalo, že by se mi nějaký kousek oblečení "z Tesca" rozpadl. A to jich mám spousty!

Obchodům jako je Zara či Mango se vyhýbám. Věci tam občas mají pěkné, ale rozhodně nesouhlasím s tím, že by byly natolik kvalitní, že je třeba si koupit třeba takový svetr za 2tis. U těchto obchodů jde hlavně o to říct "mám značku, heč". Nejvíc mě v tomto ohledu irituje Zara, která si hraje na něco extra, ale přitom se jejich kusy oblečení pářou úplně stejně jako všechny ostatní, po pár vypráních je z oblečení hadr a taky nemáte zaručeno, že se vám na tričku neudělá dírka. Hodně mě zklamal i Lindex. Doma mám spoustu kousků oblečení této značky a už několikrát se mi stalo, že oblečení bylo po pár vypráních jako hadr, praskly mi švy nebo se mi začala trika párat. A to samé i Mohito. A to se taky neřadí k levným podřadným značkám. Takže ano, koupím si od nich něco, ale rozhodně do toho neinvestuju polovinu výplaty.

Nestydím se přiznat, že nakupuju v Lidlu. Kromě potravin mě baví i lidlácká móda. Dají se tam najít jak basic kousky, tak i něco netypického. Z Lidlu mám polovinu šatníku a JEŠTĚ NIKDY SE MI NESTALO, ŽE BY SE MI NĚCO ROZPADLO! Kvalitou je to kupodivu daleko výš než třeba takový New Yorker. A cenově daleko níž. Třeba takové Lidl tenisky (bílé kecky) jsou mým oblíbeným kouskem!

No a pak tady máme Primark..To je kapitola sama o sobě, že jo.

Nákupy zážitků:

Asi jste postřehli, že hodně cestuju. Zájezdy, wellness a další věci si hledám přes slevové portály. Ať už je řeč o Slevomatu nebo Booking.com. Nejsem líná pravidelně koukat na nabídky a po nějaké skutečně výhodné hrábnout. Když cestuju, soustředím se na průměrné hotely, penziony (neplatí u wellnessu). Nepotřebuju k životu luxus. Je sice pěkný, ale nestojí to za to. Necestuju kvůli hotelům, ale kvůli zážitkům.

Nákupy doplňků

Doplňky miluju. Ať už jde o obaly na mobil, kabelky, náušnice, korálky či náramky. Mám jich spoustu a zatímco jednou mě baví výrazné šperky, o nějakou dobu později zas vyhledávám něco jiného. Ráda šperky střídám. Proto se mi NEVYPLATÍ tyto blbůstky kupovat v kamenných obchodech. Upřímně - nedoplatila bych se. Náušnice za 400,-Kč, výrazný šperk za 999,- Kč - to fakt není pro mě. Šperky a doplňky nakupuju na Aliexpressu, Ebay.

Slevy na slevách:

Nedávno jsem taky na doporučení jedné kamarádky vyzkoušela cashback Plná peněženka. Jedná se o web, který spolupracuje s obrovskou spoustou eshopů - ať už s Aliexpressem, Ebay, Notino, Choies....u každého eshopu máte napsáno, kolik % z nákupu dostanete zpátky. Nejvíce nakupuju na Ali, kde dostanu 5% z nákupu, stejně jako na Notino, či výše zmiňovaný Booking.com, který zaručuje 3%. Upřímně a bez mučení se přiznám, že jsem byla ze začátku hodně nedůvěřivá. Moc jsem nechápala, jak to vlastně funguje, ale je to příšerné jednoduché. Zaregistrujete se, dostanete odměnu 50 Kč, a pak už vesele nakupujete (na plnapenezenka se prokliknete do oblíbeného eshopu). Za každý zaplacený nákup vám po nějaké době naskočí určitá odměna, kterou si pak můžete nechat vyplatit na účet.
Pro představu: na Booking.com jsme si objednala ubytování v Berlíně -> na plnapenezenka.cz jsem si našla Booking.com, proklikla se na něj a vesele vyhledávala ubytko. Objednala si ho, zaplatila a na účet na plnapenezenka mi naskočila částka, kterou by mi měli vrátit zpátky na účet. Takže tak.

Jak sami vidíte, šetření není jen tak a je třeba nebýt liný a tak trochu ekonom. Na chození po obchodech potřebujete bohužel čas, ale hledání úbytka na internetu nebo registrování na Plnapenezenka.cz je blesková záležitost, takže kdo si to chce taky vyzkoušet, tak se registrujte cashback Plná Peněženka.. (už i mého kluka jsem naočkovala, ať šetří :D ze začátku pyskoval, ale teď se mu to líbí)

V sobotu jsem byla na jedné hodně zajímavé blogerské akci.

Byla jsem pozvaná na prezentaci značky Tesori d'oriente a jejich uvedení nové řady na trh.

Celá akce se odehrávala v Asia Temple v centru Prahy vedle Pařížské ulice (prostě velice lukrativní místo) a trvala asi 2 hoďky. Čekala nás prezentace, přednáška o Indii a přírodní medicíně a prezentace jednotlivých produktů. Celkově byla celá akce laděná do asijského stylu a sladěná do posledního detailu.

Na akci bylo pozváno asi 17 slečen a do noty jsem si sedla s Veru, Marky, Charmedkou, se kterou jsme tam tlachaly hodiny! Prostory byly skutečně nádherné. Nejsem milovník Asie, sushi sním, ale nenechávám si o něm zdát, ale byla jsem skutečně nadšená. Všechno bylo sladěno do posledního puntíku. Krásné prostory, chutné a oku lahodící občerstvení a krásně naaranžovaná kosmetika. Jediné, co mě trošku zamrzelo, bylo, že ostatní blogerky působily celkem odtažitě a nepřátelsky. Rozhodně tam nevládla tak milá atmosféra jako na Astrid akcích. Trošku mi přišlo, že se některé slečny povyšovaly. Nevím, jestli jsou tak zběhlé v chození na podobný typ akcí, takže nemají zapotřebí se bavit s někým "novým" nebo co za tím bylo...to je už ale jejich věc ;)

Veru-life, Life by Peggi a já:)

Značku Tesori d'Oriente znám dobře. několik řad jsme měli doma, ale donedávna jsem měla za to, žese jedná o drahou značku a já nejsem moc velký fanoušek investicí do jiné než dekorativní kosmetiky. Je mi v podstatě jedno, jakou pěnu do koupele mám, jestli je sprcháš značkový a tak. Nejčastěji jsem kupovala Baleu, protože mi voní.

Co mě ale velmi mile překvapilo, že Tesori je levná a dostupná značka - viz níže. Pochází z Itálie a každá její řada je složená ze sprchového gelu, mýdla, pěny do koupele, parfému....

Vanilková řada

Můj vonící favorit

pro všechny milovníky orchidejí

Nejnovější řada, na jejíž prezentaci jsme byly, se jmenuje Ayurveda, na složení mrkněte na obrázky. Vůně je poměrně výrazná, ale nějak ji nedokážu k ničemu přiřadit. Nic takového jsem doposud doma neměla. A i když jsem na parfémy a toaletky hodně vybíravá, tato mi prostě sedla. Určitě se těšte na recenzi, protože na zkoušení produktů se už fakt moc těším!

Ahooj:)

Dneska mám pro vás poněkud netypický článek. Takový, o který mě hodně žádáte, ale já moc nevím, jakým stylem to pojmout.

Dneska se podíváme na to, jak jsem se nalíčila na Halloween + popíšu postup, jak na makeup a jaké produkty jsem použila. Byla bych vám hrozně vděčná za nějakou zpětnou vazbu, protože tento typ článků je sice hodně žádaný, ale doposud jsem dost váhala s realizací. Videa totiž točit nechci.

Na Halloweena jsem chtěla vymyslet něco pořádného, ale tak nějak pořád nebyl čas. Až nakonec jednou...jenže jsem tak trochu zjistila, že umělou krev i bělobu jsem nechala u rodičů, a tak se moje maska musela obejít bez zombíků a mrtvých nevěst! :D

Nakonec jsem se rozhodla pro netopýří ženu....

Použité produkty:

Makeup Rimmel Lasting Finish 25h, 103
Pudr Rimmel - Stay Matte, 04
Báze pod oční stíny - Manhattan, Endless stay eye primer
Černá tužka na oči - Sephora
Červená tužka na oči
černé linky Essence - liquid ink
Paletka očních stínů Sleek, Oh so special
řasenka - Maybelline, the Colossal Volume
třpytky na nehty
Rtěnky: NYX Soft Matte, Monte Carlo + NYX Liquid Suede - Subversive socialite

Podkladovou bázi Manhattan jsem kupovala ve Vídni v BIPA drogerii, u nás je tato kosmetika k sehnání na různých eshopech - stačí zadat do vyhledávače a máte :) SLEVOVÝ TIP: Pudr od Rimmel a řasenku Maybelline kupuju zásadně na notino.cz, protože tam jsou na tyto produkty velmi často slevy a dají se sehnat za hubičku!! Takže určitě doporučuji na web občas kouknout :)
Třpytky na nehty seženete v každé speciálce na nehty nebo třeba na aliexpressu, kde kupuju většinu zdobítek, šambolek a fólii na nehty :)

Rtěnky jsou dostupné v Douglasu a zbytek produktů seženete v jakékoliv drogerii :) Kleštičky na řasy kupuju v drogerii v Tescu, protože mi vahovují nejvíce a jsou za hubičku!

Postup:

Nejprve jsem si nanesla makeup. Poté jsem na oční víčka dala bázi pod oční stíny, na kterou jsem štětečkem nanesla barevné třpytky. na suché pokožce by nedržely, ale na bázi drží skvěle. Na víčko jsem nanesla fialové třpytky, směrem ven jsem přidala ještě pár tmavě růžových, udělala černou oční linku, řasy natočila kleštičkami a nařasenkovala. Pod okem jsem si udělala hrubou červenou linku tužkou na oči. Následně jsem si na obličej udělala obrys netopýra, který jsem zafixovala sprejem na fixaci makeupu. Černými stíny jsem vybarvila celý vnitřek netopýra - aplikovala jsem je namokro (štětec namočila navlhčila vodou)....

Vnitřek rtů jsem vykreslila rudou rtěnkou, nechala ji zaschnout a na zbytek nanesla tmavý odstín, který doporučuju lehce utřít do ubrousku :)

Zafixovat sprejem na makeup a hotovo :)

Záležitost na max 30 minut :)

A teď se pojďme podívat na hotovou masku :) Btw: netopýr byl celočerný. Fotky jsem ale fotila v noci při umělém osvětlení, které jsem musela zesvětlovat, takže to má možná dostatečně děsivý efekt, ale na některých fotkách vypadá netopýr nedodělaně :(

Krásný čtvrtek :)

Asi jste už postřehli, že nemám ráda podzim, je to hrozně depresivní období, na druhou stranu taky musím přiznat, že i podzim umí překvapit. Třeba když je krásně, svítí slunko a člověk nemrzne. Jako třeba ten den, kdy jsme s Anet vyrazily na kafčo. Zamířily jsme do boží kavárny Spižírna 1902, která je ve Vinohradech, a má opravdu nádherný interiér:) S Anet jsme se viděly poprvé a mám pocit, že jsme si sedly....v mnoha věcech jsme si hrozně podobné..třeba v tom, že obě krademe našim rodinám toaletní papír a domácí potřeby, protože nám je líto do toho investovat :D A pak taky nemáme rády stejný typ lidí..a vlastně stejné lidi :D A pak jsme vlastně taky obě právničky...teda budoucí :)

Občas mám dny, kdy stojím dvě hodiny před skříni, a pak si oblíknu černé kalhoty, černé tričko a celý den se cítím nesvá. Pak jsou dny, kdy nad outfitem nepřemýšlím. Vezmu si na sebe to první, co mě napadne a jdu. Jako třeba teď. Proužkované sukně z F&F jsem se už chtěla zbavit, ale něco mi říkalo, že ji mám dát šanci. A dobře jsem udělala. Stala se mým oblíbeným podzimním kouskem. Asymetrický khaki svetřík mám z Mohito a zamilovala jsem si ho na první oblečení. Ještě bych ho potřebovala v dalších barvách. Třeba šedé♥

Boty jsou z Primarku a budí jenom 2 druhy názorů - buď se líbí nebo je všichni hejtí :D Mamce připadají hnusné, Lukovi se líbí (asi jako jedinému klukovi), kámošky mi je buď chválí nebo na ně nechtějí koukat, kámoš mi řekl, že si spolu musíme vážně promluvit o tom, jak jsem kýčovitá :D Ale já je miluju. I když jsou kýčovité...ale občas je fajn mít v šatníku nějaký extra výrazný kousek. Navíc na to, že jsou z Primarku a stály 20 euro, tak jsou i dost pohodlné, netlačí a příjemně se nosí.

Tak co říkáte na podzimní outfit?:)

Sukně - F&F, boty + kabelka - Primark, bunda - New Yorker, svetr - Mohito, šperk - Gate

Neděle je sváteční a k neděli tak nějak patří i dobré jídlo, že jo. Vždyť nejčastěji se někam chodí právě na nedělní oběd. Proto mám pro vás jeden mňamózní článek, jehož napsání mě stálo opravdu veškerou pevnou vůli, kterou mám. Jinak bych dost určitě vystartovala k ledničce :D

Dneska bych vám hrozně ráda ukázala moje oblíbená místa v Praze, kde ráda posedím, zajdu si na nějaké to žrádýlko, kde se nebojím vzít rodiče nebo kamarádky:) Pražáci nejspíše některá místa znají, pro nepražáky je to tip, kam vyrazit až navštívíte naše hlavní město :)

Spižírna 1902
Místo, které mě učarovalo hlavně svým interiérem, protože jídelní lístek jsem prozatím nevyzkoušela - kromě limonády - a ta byla moc dobrá :)
Ve spižírně jsem byla jednou, vzala mě tam Anet z One blondie life, ale i tak můžu s určitostí říct, že se tam budu hrozně ráda vracet. I kdyby mi jejich strava nechutnala a měla jsem tam chodit jenom na kafe nebo limonádu s jahodama. Kavárna sídlí na Vinohradech (kousek od Coffee roomu - kousek od Jiřího z Poděbrad).

Cafefin

Tato kavárnička mě zaujala hlavně interiérem joo a taky tím, že lepší cheesecake jsem v životě neměla. Ani já ho tak dobrej neumím upéct, a to jsem si donedávna myslela, že jsem tomu přišla na kloub a máloco mě tak uchvátí jako můj cheesecake dvou barev. Na pití si téměř vždycky dávám chai latté a nikdy mě nezklamalo. Za to určitě stojí i salát s avokádem a granátovým jablkem či bahn mi s tofu (vietnamská bageta). Co mě trošku mrzí je, že obsluze to někdy dost dlouho trvá, ale ono se asi není čemu divit, když tam denně chodí taková kvanta lidí. Kavárnička sídlí přímo naproti zastávky metra Jiřího z Poděbrad.

Lucinka♥

Cacao

To jsem se tak nechala ukecat kámoškou a místo klasického Cafefinu se nechala zavést do Cacaa u Paládia (vedle Billy, u Celnice). Místo mě zaujalo hlavně svým obrovským výběrem, kdy jsem asi 20minut dumala, co si dát, protože rozhodování je fakt těžké. Bagetka caesar neměla chybu, takže za mě určitě palec nahoru. I když je Cacao v centru města, ceny jsou příjatelné :)

Burger želva

Miluju burgery a letos jsem se na Náplavce opravdu vyřádila, když jsem obešla polovinu žrádelních fesťáků hlavně kvůli burgerům. Na narozeninovou večeři jsem pak zvolila Burger želva na Žižkově (zastávka Biskupcova - kousek od Želivského) a propadla jsem burgerům se špenátem. Od té doby jsou všechny "hambáče", co doma dělám se špenátem. Želva je malinký podnik, který má příjemnou atmosféru, speciální pivko, suprový sortiment a hlavně jsou to ty nejlevnější burgery v Praze (hádám).

Regal burger

Jednou jsem na ně narazila na žrádelním fesťáku a když jsem se k jejich stánku 3x vrátila, měla jsem jasno, že jednou je navštívím zas. Sídlí v OC Černý most, na Andělu nebo ve Fashion aréně. Jedná se o takové příjemné bistro s minimalistickým interiérem a bezkonkurečníma hranolkama :D Ale i burgery mají božské.

Dneska poněkud netypicky, ale přesto lajfstajlově. Občas přemýšlím, jak je možné, že lidi spolu vydrží třeba takových 6, 10 nebo i třeba 30 let. Jak je možné mít někoho rád po tak dlouhou dobu. Dřív mi přišlo naprosté sci-fi mít vztah delší dobu než rok. Pak je třeba změna. Ani boty nenosíme rok v kuse. Střídáme je. Dřív mě závazky děsily, měla jsem ráda svůj klid a to, že můžu sdílet ironicky humorné statusy o životě se zmrzlinou, romantickou komedii a balíčkem kapesníků.

Prvního listopadu jsme s Lukem oslavili 2 společné roky a já za ty 2 roky neviděla skoro žádnou romantickou komedii – teda kromě Bridget Jones. Ale žádnou jsem neobrečela stylem „já chci taky takové cukrovkářské období“. Přiznám se, že nemám vztah, u kterého by za mnou Luk utíkal na letiště, proběhl by letištní kontrolou a vlezl by do letadla se slovy, že chce, abych zůstala. Ani jsem nikdy za nim neběžela v kalhotkách po ulici, abych mu řekla, že ho mám ráda. Stejně jako jsem ho nikdy nepřistihla, jak někde kráčí s cizí ženou. Toto se nestává. I když jsem kdysi, dřív, trpěla takovými těmi zamilovanými stavy a dělala hrozné blbosti – jako například jsem jezdila na druhou stranu města do Lidlu, abych mohla projít kolem domu mého idola, stát na zastávce, nechat si ujet dvě tramvaje a čekat, jestli ho náhodou NÁÁÁÁÁHODOU nepotkám, jak přichází z práce…a udělat takové to „jééé, čaaaau, co ty tady děláš? Jo..aha, bydlíš..já zapomněla…úplně mi z hlavy vypadlo, jak si mě kdysi, když si měl o mě ještě zájem, doprovázel na zastávku a dával mi přesně na tomto míste pusu…ups“….taky jsem jezdila na nákup do Tesca v části Ostravy, kde bydlel můj ex, abych mu mohla říct (kdybych ho NÁÁÁHODOU potkala), že se mám skvěle, jsem šťastná…kupodivu jsem ho nikdy nepotkala..zato moje mamka ho potkávala velmi často a nikdy nezapomněla říct úplný opak toho, co bych mu chtěla říct já :D

Taky jsem se občas dávala do vztahu s kamarády, abych v někom vzbudila žárlivost…fotky na instagramu na téma „jdeme na párty a je to nejlepší párty ever“ měly symbolizovat, že by bylo vhodné, aby naši idolové zvedli prdele od počítače, a šli pařit za námi….nikdy nepřišli, že jo. A tak jsme se zlomeným srdíčkem seděly u panáka rumu a hrály si na to, že je to mejdan století. Někdy jsme dokonce ani na ten mejdan nedošly. Pamatuju si, že jsme se s Ufonkem mnohdy nalíčily, vyfotily, a natolik nás to zmohlo, že jsme si raději vzaly čokoládu a koukaly na horor. …teď se možná smějete…ale položte si otázku...kdo z vás to nikdy nedělal? Která slečna ze sebe nedělala něco jiného, než je, jen aby na sebe upoutala pozornost?

Pamatuju si, že i s Lukem to bylo dost podobný. Na FB jsem vysedávala hodiny – kdyby náááááááhodou napsal. Když se někde objevil na fotce s nějakou fuchtlí, hned jsem začala zkoumat hashtagy, jestli tam není něco jako #love. A když jsem to #love objevila, přidávala jsem fotky na téma, jak mám boží život i bez něj. A že je mi vlastně úplně šumák. Chvíli jsme kolem sebe chodili jako kolem horké kaše, já si malovala, jak by vypadalo moje jméno vedle jeho příjmení, a taky jsem si v hlavě vymýšlela popisky k našim společným fotkám, které bychom spolu mohli mít, kdybychom spolu byli. Nakonec ani nevím jak (ale byla to dřina), byl můj. A jenom můj. Na ty popisky k fotkám jsem logicky zapomněla…ale když si mě přidal na FB do vztahu, měla jsem druhé vánoce. Konečně kluk, který nebyl posraný z toho si mě přidat do vztahu, kterého to napadlo samotného, se kterým jsem tak dlouho, že už máme být na FB ve vztahu…a konečně někdo opravdový (ony i ty rozchody jsou pak těžší, když máte doklad o tom, že máte vztah, že jo. Chlap se vám ze dne na den nepřestane ozývat, protože na něj neustále vyskakuje vaše fotka jako bubák ve skříni. Vy, kteří jste už dlouhodobě zadaní, asi kroutíte hlavou. Moje „problémky“ nechápete.

Možná jste to vůbec nezažili anebo jste na to už možná zapomněli. Ale já si to pamatuju moc dobře. Prožívaly jsme to všechny. A prožíváme to i dnes. A to nám nemusí být 15, 18, ani 20. Klidně i 26. Toto se nikdy tak úplně nezmění.

Od toho zázračného dne, kdy vznikl náš vztah na FB, uběhly dva roky. A jak bych možná ještě donedávna kroutila hlavou, jak je možné, že spolu lidi vydrží více jak měsíc, dneska to celkem chápu. Váš chlap musí být váš kámoš. Pak jde všechno. Musí to být ten kámoš, kterého jste měly na střední. Kterej dělal hrozný kraviny, házel po lidech rajčata, maloval kosočtverce na papír a holkám koukal pod sukni. Zároveň to musí být i ten kámoš, kterého jste měly na vysoké – moudrý kluk, co umí chlastat, je s ním sranda a chodíte spolu na nákup čínských polívek, stejně jako řešíte politické diskuze. A v neposlední řadě to musí být i dospělý člověk, který je pracovitý, ví, co od života chce, ví, kolik stojí chleba, rajčata i kafe, pozve vás na večeři a koupí kytici růží. Ale zároveň vleze sousedům na zahradu a pár kytek uškubne. A stejně jako vytře podlahu, tak vezme šlehačku ve spreji a začne vám ji stříkat do vlasů….a u toho má takový ten rošťácký výraz pětiletého kluka, co objevil ameriku. A vy buď můžete nadávat, že si musíte znovu umejt vlasy nebo se tomu zasmějete a oplatíte mu to. A pak ležíte pět minut na zemi a oba umíráte na záchvaty smíchu a říkáte si, že si připadáte, jako by vám bylo 10…ale vám je 26..a zrovna jste se vrátili z rodinného nákupu, během kterého jste nakoupili spoustu dospěláckých věcí. Třeba drátěnky. A maso. A pak třeba jdete po ulici, máte sukni, jste dáma..a ten kluk se k vám přiblíží a sukni vám stáhne. Na chodníku u čtyřproudovky..a vy tam stojíte v silonkách s holou prdelí…a troubí na vás auta…a vy nevíte, jestli se dřív smát, nadávat nebo se oblíct. A tak se smějete. Je to ten stejný kluk, co vás jde po setmění vyzvednout z akce, aby vás nikdo nepřepadl. A čeká 40 minut na mrazu, až se dobavíte a přijdete za ním.

Neznám recept na dokonalý vztah. Ten nezná nikdo. Buď si jsou lidi souzení, nebo ne. Buď chtějí spolu být, nebo to vzdají. Taky jsem to chtěla mnohokrát vzdát, ale já se nevzdávám. Nikdy. To není můj styl….i když touha je obrovská… Nevím, jak má vztah dokonale fungovat, ale tak nějak jsem vycítila, že nejlepší recept na to, jak si udržet zdravý vztah, co vás naplňuje, je, mít toho druhého jako nejlepšího kámoše, oporu, milence a zároveň takové to dětské pobavení na úrovni humoru pro mateřskou školku.

Nákupy z Drážďan - Primark & jak nakoupit kosmetiku o polovinu levněji?

Vraťte mi moje léto!

Brazilian Keratin - Argan oil mask [Recenze]

Jíst, uždibovat a pojídat

Už vím, co jednou (ne)chci aneb pocit štěstí na čekací listině

Pojďme být krásné + soutěž o balíček za 1 000Kč!

Khaki trenčkot

Víkend ve Špindlu

Sériový vrah v kraťasech

Rtěnka NXY Liquid Suede metallic matte [Recenze]

Rockerka s plameňákem

Do jakých produktů se nevyplatí investovat

Jak jsem spustila evakuační alarm uprostřed Vídně

Kačátko nebo labuť?

Jak nakupovat a zároveň se nezruinovat?

Blogger event - Tesori d'oriente, představení produktu

Na Halloween za batmana + návod, jak se nalíčit

Boty, které buď milujete nebo nesnášíte

Tipy na příjemné kavárny a burgerárny v Praze

Můj kluk. Můj nejlepší kámoš.